Víte, že? Tajný vojenský objekt v Praze

Na západním okraji hlavního města Prahy se mezi Barrandovem a Hlubočepy na jedné straně a butovickými sídlišti na druhé, rozkládá krásný kout zeleně v podobě Prokopského údolí. Tento kus klidu nedaleko rušných sídlišť, vzdálený jen nějakých 15 minut od Anděla či Smíchovského nádraží je častým cílem víkendových procházek a cyklistů. Málokdo však tuší, co se skrývá za mohutnými železnými vraty a vysokým betonovým plotem, který obklopuje vjezd do tajemně vyhlížejícího prostoru, spadajícího pod  armádní správu . Archivní materiály a legendy vydávají svědectví z dob, kdy zde ještě byla jedna z největších otevřených jeskynních prostor, s délkou více jak 120 metrů, kterou obýval světský kněz, poustevník Sv.Prokop (970-1053 n.l.). Právě on dal jméno celému dnešnímu území přírodní rezervace a stejně tak i poutnímu kostelíčku, který se nacházel nad Prokopskou jeskyní. Potřeba vápence pro mohutnou městskou výstavbu na přelomu 19. - 20. století však celou tuto lokalitu pohltila. Lom se zakousl hluboko do skály a pamětihodná místa počínala náhle mizet. Několika etážové důlní dílo bylo v době protektorátu v oku zájmu německého wehrmachtu i říšských inženýrů a tak zde rozšířením chodeb vznikl podzemní prostor o úctyhodných rozměrech 200m x 5m. V tajné podzemní továrně se měly vyrábět především letecké motory Junkers. Prokopská skála ale dostala další stovky metrů chodeb, stanovišť a prostor, které nemohly ujít zájmu spojeneckých bombardovacích sil. Z obavy o zaměření relativně dobře krytého cíle byl stržen již chátrající kostelík, poslední památka na poněkud klidnější období malebného údolí. Dokonce se hovoří o tom, že zde měl být v dalším průběhu války umístěn i obrněný vlak. Tato informace je stejně jako ostatní svého druhu opředena rouškou tajemství a dohadů. Po válce byl prostor bývalého lomu, nazývaný dnes taktéž K-116,  a nedokončené továrny opuštěn, ale to jen do momentu, než se o něj začala aktivně zajímat armáda – tentokrát však Československá lidová, s konkrétním cílem zřídit zde testovací střelnici. Objekt však příliš nevyhovoval a tak tu těžba a další hloubení již za výraznějšího utajení probíhaly až do počátku 70.let, konkrétně do  roku 1966, kdy lomové práce definitivně končily. S nastupující normalizací a pod sílícím vlivem sovětských poradců je prokopská základna stále více uzavřená okolnímu světu. Z té doby také pochází nejvíce klepů, kterými se dodnes baví nemálo hlubočepských starousedlíků. Asi nejreálnějším a zároveň nejčastěji zmiňovaným faktem zůstává, že v přísně střeženém prostoru má pokradmu vznikat celé podzemní město, továrna, nemocnice a především evakuační zóna pro nejvyšší státní funkcionáře v případě napadení republiky. Nejsmělejší informace hovoří dokonce o spojovacím tunelu mezi Pražským hradem a právě prokopskou základnou, ale i toto zůstává zahaleno rouškou tajemství. Po rozsáhlé rekonstrukci na konci 80. let se na základnu mělo přestěhovat celé velení západního okruhu vojsk Varšavské smlouvy, ale zda tomu tak opravdu bylo, o tom se běžný člověk nejspíš nikdy nedozví. V případě jaderného konfliktu se sem měla přestěhovat kompletní vláda, politbyro a vedení Ministerstva národní obrany. Asi nejreálnější domněnkou o záchranné funkci celého areálu je také právě jeho nedostupnost a strategický význam v případě války. Měla zde být tzv. NZ – nedotknutelná zásoba, hospitalizační a dekontaminační prostory, rozmanitá vojenská technika, únikové štoly z hlavního města, zásoby humanitárních potřeb, potravin a vody pro více jak 1000 osob. Dnes je objekt K-116 střežen vojenskou policií s tím, že se za zdmi nachází spojovací technika a údajně i celý štáb zpravodajské služby. Vše je střeženo kamerovým systémem, žiletkovým drátem a cedulemi s výstrahou a zákazem fotografování. Systém jeskyní má být také údajně napojen na nedaleký koridor metra trasy "B" či síť pražských kolektorů. Není vyloučeno ani napojení na další nedaleké objekty Ministerstva vnitra a Armády ČR na území Prahy 5 a přilehlých čtvrtí.

Naprostá mlčenlivost vedoucích představitelů i armádních zmocněnců svědčí o rozsahu a strategickém významu celého vojenského prostoru, který víceméně bez povšimnutí míjí každý víkend stovky ba tisíce výletníků. A ač je touha po poznání často nesnesitelná, přejme si, ať se brány pevnosti K-116 raději nikdy neotevřou, protože pak už na nějaké exkurze příliš času nezbude…             

text: Jan Chaloupka

foto: archiv autora, mapy.cz a dobová rytina F.B.Wernera