Čína: Na studiích: "Pij víc horké vody!"
Publikováno: 11.10.2014
Už v několika článcích jsem se dostala k tomu a samému tématu – k pití horké vody. Odmala mě děsila představa, že když jsem nemocná, musím pít horké nápoje. Daleko jednodušší a chutnější je přece namíchat si šťávu, tvrdila jsem vždycky. A potom jsem odjela do Číny.
Asi každý cestovatel i necestovatel ví, že jsou na světě země, v nichž není radno pít vodu z kohoutku jen tak, nepřevařenou. Byl to samozřejmě fakt, na který jsem ihned po svém prvním příjezdu do Číny zapomněla a vypila jsem naráz asi litr vody, která nám tekla z kohoutku v koupelně. Když máte ve čtyřiceti stupních žízeň a odmítají vám prodat láhev vody, protože nemáte drobné, nepřemýšlíte (alespoň já) tak, jak byste mohli, kdyby se vám mozek pomalu nevypařoval z hlavy. Díky tomu, že mívám někdy víc štěstí než rozumu, neutrpěla jsem žádné vážnější škody. Na další studium už jsem ale jela vybavená důkladnými znalostmi o pití horké vody.
Především – horká voda je k dostání všude. Horkou vodu najdete na letišti, na nádraží, ve vlacích, v učebnách, zkrátka všude. Pokud ji – jako například čínští studenti na mé univerzitě – nemáte dostupnou přímo v budově, chodíte si s obrovskou termoskou do budky přímo pro tento účel určené. Málokdy pijete něco jiného než horkou vodu. Samozřejmě si můžete koupit vodu balenou, ale na ulici i ve třídách budete stále potkávat Číňany s nejrůznějšími lahvemi na horké nápoje, ať už se jedná jen o samotnou vodu nebo o čaj. Horkou vodu totiž pijí všichni. Pít studené nápoje přece není zdravé. Všechno mi bylo několikrát důkladně vysvětleno učiteli i čínskými kamarády a pochopila jsem, že nemá smysl protestovat. Zakoupila jsem svou první lahev se sítkem na čaj a začala si zvykat na pravidelné pití horké vody.
Brzy si všimnete, že horká voda je všelék. Při každém nachlazení i vážnější nemoci se dozvíte celkem spolehlivě, že máte víc pít horkou vodu. A úplně nejhorší je, že si člověk rychle zvykne. Zvykne si, že na vodu z kohoutku si má nechat zajít chuť. Zvykne si, že s sebou pořád nosí svou lahev. Zvykne si, že kdekoliv si zadarmo natočí horkou vodu a nemusí se starat o to, co bude pít. A po návratu do Evropy zjistí, že mu vlastně všudypřítomné zdroje horké vody chybí (ale zase radostně natočí obyčejnou vodu z kohoutku).

Protože už se blíží období nejrůznějších nachlazení a chřipek, neměli bychom ani my zapomínat na prevenci, a proto – pijme horkou vodu :-)...
Text/foto: Hana Bašová
Vložit nový příspěvekSouvisejicí články
Publikováno: 24.1.2015
V Pekingu nebylo špatně, ale jednou za čas se člověku zkrátka zachtělo pryč. Kamkoliv. Blížily se prázdniny kolem prvního máje a my už dávno zapomněli, jak šílené je cestovat, když mají volno i ostatní. Dlužno ale také říct, že jsme byli zase o něco chytřejší – naučili jsme se kupovat vlakové jízdenky na internetu.
Publikováno: 25.4.2015
... cožpak to není radostné? Už v jednom z minulých článků jsem neodolala a ocitovala první větu z Konfuciových Hovorů. Abych byla upřímná, měla jsem ji na mysli velmi často. Před mým odjezdem do Číny se mě ptal snad každý druhý: „A to za tebou budu moct přijet? To víš, když už tam budeš, tak nebudu muset shánět průvodce...“
Publikováno: 2.5.2015
Konec června byl ve znamení odjezdů. Už od května mi postupně odjížděli spolužáci. Blížilo se totiž zkouškové období a ti, kteří nepotřebovali žádná potvrzení o studiu a složených zkouškách zkrátka sbalili kufry a nasedli na letadlo. Další už do školy nechodili, protože jim přijeli na návštěvu příbuzní a kamarádi. Koleje postupně osiřely.
Publikováno: 9.5.2015
I když jsme se snažili, nepodařilo se nám objednat úplně ideální počasí. Smog, tak jako nepropustná poklička, držel nad Pekingem žár a snažil se nás vyčerpat. Ale my se nedali.
Publikováno: 16.5.2015
Peking, město našeho ročního studijního pobytu, nepřivítal holky právě nejvlídněji. Ale ani přes všechny překážky, které nám postavil do cesty, jsme si nenechali zkazit náladu a řekli jsme si, že se na památky, na které se během prvních pár dnů nedostalo, podíváme před odletem. S případnými nezdary bylo ostatně v našem velkolepém bojovém cestovním plánu počítáno.
Publikováno: 23.5.2015
Chrám Osmi nesmrtelných (Pa sien an 八仙庵) je největší taoistický chrám v Si-anu 西安. Když jsme se rozhodovali, na kterou památku vyrazíme nejdříve, byl celkem jasnou volbou.
Publikováno: 30.5.2015
„To je něco, co musíte vidět!“
„Určitě to stojí za to!“
„Je to div světa.“
Publikováno: 6.6.2015
Terakotová armáda v Si-anu 西安 nás sice zaujala, ale rozhodně to nebylo jediné téma toho dne. Byli jsme dost možná trochu zklamaní všemi těmi lidmi, které jsme tam potkali. Ať už to byli senzacechtiví turisté nebo ziskuchtiví obchodníci. Nemluvě o nemalém vstupném... Ani na dobré jídlo jsme nikde v okolí nenarazili, a tak jsme snědli jen něco málo a nasedli na autobus zpátky do města.
Publikováno: 13.6.2015
V Si-anu 西安 nám zbýval poslední den. Na večer už jsme totiž měli koupené lístky – ne do opery, ale na noční vlak do mého milovaného Čcheng-tu 成都.
Publikováno: 20.6.2015
Náš odjezd ze Si-anu 西安 se nezadržitelně blížil. Nezbývalo, než se i s batohy přesunout městským autobusem na vlakové nádraží. Potud to bylo celkem jednoduché...
Publikováno: 18.4.2015
Nebylo to tak dávno, co jsem sedala do letadla směr Helsinky a přemýšlela, kde strávím noc před letem do Pekingu. Najednou jsem zjistila, že se můj pobyt v Číně kvapem blíží ke konci. A byla to jedna z těch chvil, kdy jsem se zkrátka neubránila troše té nostalgie a vzpomínání.
Publikováno: 11.4.2015
Jsem jedna z těch, kteří si nákupy zkrátka asi neumí užít. Mám většinou pocit, že bych čas věnovaný hledání něčeho, co nakonec stejně často nenajdu, mohla využít daleko efektivněji. A když už se odhodlám a do obchodů vyrazím, potřebuju čas.
Publikováno: 4.4.2015
Náš výlet za slavnými tchu-lou 土楼 dopadl dobře. Objevila se tajemná dodávka, která nakonec vůbec nebyla tajemná. Nasedli čínští turisté a nasedli jsme i my, protože nám u kasy objektu řekli, že poslední autobus už dávno odjel a řidič dodávky nám stejně dá nejlepší cenu.
Publikováno: 31.1.2015
Po všech informacích, které jsme od našich učitelů i kamarádů o Su-čou 苏州 získali, kdo by se sem netěšil! "Nahoře je ráj, dole jsou Su-čou a Chang-čou," (čínsky Šang jou tchien-tchang, sia jou Su-Chang 上有天堂,下有苏杭) znělo nám v uších, když jsme nasedali na zelená městská kola a proplétali se úzkými uličkami kolem našeho hostelu, zastavěné všemožnými stánky, které přímo lákaly k zastavení (alespoň většina z nich). Ale su-čouské speciality nám neutečou.
Publikováno: 7.2.2015
Při návratu na hostel jsme byli rozhodnuti vstát brzy ráno, vyšplhat se na střechu a začít den pohledem na ranní Su-čou 苏州. Hned při zvonění budíku jsme se za ten nápad začali proklínat. Ale protože jsme jeden před druhým nechtěli ztratit tvář, vyškrábali jsme se z teplých peřin a zamířili na střechu.
Publikováno: 14.2.2015
Po rozloučení se se Su-čou 苏州 nás vlak unášel dál do slavné Šanghaje 上海. Šanghaj je dnes jménem, které se vybaví snad každému, zeptáte-li se na nějaké čínské město. Dříve to však bývala malá rybářská vesnička.
Publikováno: 21.2.2015
Po krušném příjezdu do Chang-čou 杭州 nás čekal nabitý program. Hned zrána jsme se tedy vydali na průzkum, abychom zjistili, kde to vůbec jsme a jak se dostaneme k našemu dalšímu cíli – vesničce Lung-ťing 龙井, proslulé čajovými plantážemi.
Publikováno: 28.2.2015
Z vesničky Lung-ťing 龙井 jsme se vraceli mírně rozladění. Zase nám dotěrná paní připomněla, že jsme v Číně stále turisté – a s obličejem, který mám, pro mnoho Číňanů turista zkrátka navždy budu.
Publikováno: 7.3.2015
Když jsme brzy ráno vystrčili nos do ulice, zjistili jsme, že to tam skutečně žije. Bagr vytrvale boural jeden z domků a ostatní se čile věnovali své práci, jako by se nechumelilo. Trochu rozmrzele jsme se snažili ochránit svou snídani před všudypřítomným prachem a rozhodnutí bylo jasné – dostaňme se odsud pro dnešek co nejdál!
Publikováno: 14.3.2015
Ještě než jsem se vydala do Číny, na všelijakých reklamních plakátech jsem si všímala podivných, většinou kruhovitých budov, a nechápala jsem, proč někdo něco takového vůbec stavěl nebo dokonce ještě staví.
Publikováno: 21.3.2015
Náš pobyt v Jün-jung-jao 云永谣 začal poměrně netradičně pohřbem, kterého se zúčastnila valná část místních – někteří přímo v průvodu, jiní je zpovzdálí sledovali. Za chvíli ale práskání ustalo, hudba utichla a o všem mohly vyprávět pouze ulice plné červených papírků po třaskavinách.
Publikováno: 28.3.2015
Při našem pátrání po tchu-lou 土楼 jsme se po chvíli snažení dostali úplně mimo turisticky atraktivní vesnici, kde neúnavně vyhrávala hudba. Čínští turisté se vesele fotili v nejrůznějším tradičním i netradičním oblečení půjčeném za nehorázné sumy. Kolem nás najednou všechno utichlo a my se po uzounké cestičce dostávali blíž k místním kopcům.
Publikováno: 27.6.2015
V Čcheng-tu 成都 jsme navštívili místa, o kterých už tu byla řeč v minulých článcích. Já si užívala nostalgii, ostatní členové naší výpravy zase příjemné počasí – většinu času jemně pršelo, takže nebylo takové horko, jaké tou dobou v Čcheng-tu obyčejně bývá.
Publikováno: 4.7.2015
Celé tohle vyprávění, které začíná už v minulém článku, se postupem času stalo jednou z našich nejoblíbenějších historek. Zkrátka – povídání o tom, jak jsme jeli z Čcheng-tu 成都 do Čcheng-tu.
Publikováno: 11.7.2015
Konečně jsme seděli v autobuse. Sice jsme si museli pár jüanů připlatit, ale zato se nám nebývalou měrou zvýšila pravděpodobnost, že se dostaneme do Si-čchangu 西昌 včas, abychom stihli další navazující vlak ještě dál na jih.
Publikováno: 17.10.2015
Z Li-ťiangu 丽江, malého a turisticky velmi známého jihočínského městečka, jsme odjížděli vcelku rádi. Trochu nás tížilo pomyšlení, že se do našeho hostelu budeme muset na zpáteční cestě vrátit, ale rozhodli jsme se hodit starosti za hlavu a těšit se na další dobrodružství.
Publikováno: 24.10.2015
Ačkoliv se zdálo, že nějaký balvan na nás cestou do hostelu zkrátka spadnout musí, řidič nás dovezl v naprostém pořádku a ještě jsme zvládli viset z okýnek a fotit okolní krajinu, jako by to byla jediná příležitost. Během několika následujících dnů jsme však zjistili, že toho místa se snad skutečně nelze nabažit...
Publikováno: 31.10.2015
V malinkém domácím hostelu poblíž soutěsky Tygřího skoku (Chu-tchiao sia 虎跳峡) jsme spali spánkem spravedlivých. Hned po našem příjezdu jsme se byli podívat na běsnící řeku Ťin-ša 金沙, kterou v jejím nejužším bodě údajně přeskočil tygr, a pohyb na nezvykle čerstvém vzduchu nás zcela úspěšně udolal. I tak jsme však druhý den ráno vstali časně, abychom si z terasy vychutnali pohled na sluneční paprsky, které nesměle prostupovaly ranním oparem.
Publikováno: 7.11.2015
Zdálo se, že probouzet se do horských rán naplněných příjemným oparem se nám nikdy nemůže omrzet. V našem hostelu jsme spali už několikátou noc a při každé snídani na terase pod horskými štíty jsme dumali, jestli jsou i místní pořád tak okouzleni.
Publikováno: 14.11.2015
Z našeho nevinného výletu k vodopádům se stala má noční můra. Koníci stojící přes uzounkou pěšinku nad hlubokým srázem byli oproti vodopádu přes cestu ještě vlastně úplně neškodní. Jakmile jsem se dostala přes obě tyto překážky na druhou stranu, před očima se mi objevil pan domácí a jeho nadšené instrukce, kudy jít za dalšími vodopády. A protože cesta vedla k našemu hostelu jenom jedna, musela jsem se psychicky připravovat na další a další vodopády.
Publikováno: 21.11.2015
Den odjezdu z horského ráje nadešel. Měli jsme však ještě volné dopoledne, a tak jsme se vydali na poslední průzkumnou procházku. Nemířili jsme už nikam daleko, jenom do sousedství.
Publikováno: 28.11.2015
Odjezd ze soutěsky Tygřího skoku jsme téměř zázrakem ve zdraví přežili a čekal nás Li-ťiang 丽江. Podruhé. Musím přiznat, že ačkoliv jsme to nikdo neřekl nahlas, nijak zvlášť jsme se do toho města netěšili. Náš pobyt před pár dny nám totiž tak nějak bohatě stačil. Bydleli jsme sice díky mé vynalézavosti hned u jezera La-š'-chaj 拉市海, ale rozhodně to nebyla žádná výhra. Mimo jiné proto, že jsme si vůbec neprohlédli historické centrum, část Li-ťiangu, kvůli které sem všichni jezdí.
Publikováno: 2.1.2016
Pokračovat z rozcestí směrem do kopce jsme zvládli na jedničku. Procházeli jsme místní vesničkou, někteří si nás prohlíželi, jiní tu očividně turisty potkávali, a tak nám jenom zamávali na pozdrav. Když jsme došli na další rozcestí, zeď už se před námi začínala rýsovat. A na křižovatce se pro změnu rýsoval malý obchůdek, který kupodivu ani nebyl předražený, takže jsme doplnili zásoby vody. A také cukru v podobě nanuků. Pokud existuje závislost na nanucích, v Číně jsem jí zaručeně trpěla.
Publikováno: 9.1.2016
Výlet na Velkou čínskou zeď jsme ve zdraví a s úžasnými zážitky měli za sebou a teď už nás kromě zábavy čekaly také přípravy na odjezd. Já a B. jsme měli plné ruce práce s balením. Ukázalo se, že sbalit rok života v Číně do jednoho kufru není záležitost na jedno odpoledne. Odvedla jsem proto T. a P. do jejich hostelu a ponechala je osudu.
Publikováno: 10.10.2015
Už v minulém článku jsem tak trochu začala vyprávění o jezeru La-š'-chaj 拉市海, ke kterému jsme se chtěli vypravit. Jezero se rozkládá při jižním úpatí Sněžné hory nefritového draka (čínsky Jü-lung süe-šan 玉龙雪山) v nadmořské výšce přes 2 400 metrů, jeho plocha činí asi 5 330 hektarů. Dříve tudy vedla stará koňská čajová stezka, velmi důležitým artiklem byl chuťově výrazný čaj pchu-er 普洱. Dnes je jezero hnízdištěm téměř šedesáti druhů ptáků – v zimě se jich tu slétne na třicet tisíc. Nejlepším časem na jejich pozorování je prý prosinec.
Publikováno: 3.10.2015
Návštěvu jihočínského městečka Li-ťiang 丽江 jsme nezačali právě ideálně. Díky mé snaze bydlet „mezi místními“ jsme mezi nimi bydleli možná až příliš. Od samotného historického centra jsme byli vzdáleni dobrou půlhodinu jízdy autem a k našemu hostelu nejelo ani taxi, natož pravidelný linkový autobus. Hostitelka byla – mírně řečeno – nepříliš pohostinná a do toho všeho pršelo, jako kdyby měl přijít konec světa.
Publikováno: 19.9.2015
V Ta-li 大理, městečku ležícím v jihočínské provincii Jün-nan 云南, jsme se snad každý den našeho pobytu probouzeli do chladného slunečného rána. Oproti rozpáleným uspěchaným velkoměstům to byla příjemná změna. Tady jsme najednou získali spoustu životního prostoru a nemuseli jsme neustále uhýbat před motorkáři, cyklisty s různými náklady, zuřivými řidiči aut a autobusů a dalšími a dalšími nástrahami.
Publikováno: 18.7.2015
Stáli jsme v Si-čchangu 西昌 u okénka na výdej vlakových lístků a nechali si zopakovat zprávu o tom, že lístky si vyzvednout nemůžeme, můžeme je pouze vrátit a pokusit se koupit jiné – na vlak, který neprojíždí trasou, kde se zřítil svah. Když paní ukázala na nekonečnou frontu, měli jsme chuť sbalit svých pět švestek a vydat se do naší další destinace, Kchun-mingu 昆明, pěšky. Naštěstí jsme ještě zůstali chvíli stát.
Publikováno: 25.7.2015
Tak jsme konečně po všech těch peripetiích dorazili do Kchun-mingu 昆明, hlavního města jihočínské provincie Jün-nan 云南. Moji kamarádi mi o Kchun-mingu hodně vyprávěli, není proto divu, že jsem se sem těšila.
Publikováno: 1.8.2015
Kchun-ming 昆明 nás probudil podmračenou oblohou a lehounkým cvakáním dešťových kapek na okno. Nezdálo se, že by se počasí chystalo umoudřit, a tak jsme oblékli pláštěnky a vydali se vstříc dobrodružstvím.
Publikováno: 8.8.2015
Počasí se umoudřilo. Snad se za nás přimluvila želvička, které jsme den předtím pomohli zpátky na nohy v chrámu Jüan-tchung 圆通, kdo ví... Ať tak či onak, místo bubnování deště nás budily sluneční paprsky a my už se nemohli dočkat, až si dáme zvláštní rýžové placky z tlustého těsta, pečené a plněné zvláštní sladko-slanou směsí, ve které jsme byli schopni rozlišit jen buráky a pálivé papričky.
Publikováno: 15.8.2015
Když jsme sedali do autobusu, abychom se od vesnice jün-nanských národnostních menšin (čínsky Jün-nan min-cu cchun 云南民族村) dostali bez placení zbytečných poplatků k jezeru Tien-čch‘ 滇池, určitě jsme to nemysleli zle. Jenom jsme v tom horku měli už dost toho, jak se z nás kdekdo snažil vymámit peníze pro nic za nic.
Publikováno: 22.8.2015
Další den jsme vstávali celí nadšení. Chystali jsme se totiž objevit tajemný chrám, který tak trochu připomínal Bradavice z Harryho Pottera. Na žádné internetové diskuzi se totiž neshodli ani dva lidé na instrukcích, jak se k chrámu dostat, ale každý z nich byl přesvědčený, že kromě jeho návodu žádná jiná cesta neexistuje.
Publikováno: 29.8.2015
Hned další den ráno jsme se vyzbrojeni tlustými rýžovými plackami s výbornou náplní podruhé chystali na výpravu k Bambusovému chrámu (Čchiung-ču-s'筇竹寺). Abychom to neměli tak jednoduché, obloha se zakabonila a opět začalo pršet. A autobus nejel a nejel. Nejely ani autobusy další.
Publikováno: 5.9.2015
Po několika dnech strávených v Kchun-mingu 昆明 nastal čas, abychom se z „města věčného jara“ vydali dál. Naším dalším cílem bylo o poznání menší městečko Ta-li 大理 v jihočínské provincii Jün-nan 云南 (stejně jako Kchun-ming, hlavní město této provincie).
Publikováno: 12.9.2015
Ta-li 大理 je městečko etnika Pai 白. Na první pohled je patrný jiný ráz, než je tomu u chanských 汉 (tj. etnicky čínských) měst. Poté, co jsme se ubytovali, jsme procházeli uličkami kolem našeho hostelu. Nějakým zázrakem se nám povedlo ubytovat v místě, kde jsme nepotkávali ani zahraniční, ani čínské turisty – to byla opravdu příjemná změna.
Publikováno: 20.2.2016
Odjezd už byl otázkou minut. T. a P. odlétaly do Čech, já a B. jsme už měli sbaleno do Vietnamu, kde nás čekalo další dobrodružství. Vzpomínání už bylo celkem dost a T. s P. vypadaly vcelku unaveně – měsíc cestování po Číně může dát zabrat. Mnozí sice tvrdí, že je kulturní šok nepotkal, ale Čína přece jenom není úplně stejná jako Evropa.
Publikováno: 17.1.2015
V období Vánoc a Nového roku snad každý alespoň na chvilku zavzpomíná, jaký byl loňský rok, jak a s kým Vánoce trávil a jaké to bylo. I mně to nedalo a pohled na šedivé ulice beze sněhu mi připomněl mé první Vánoce mimo domov. Vánoce v Čcheng-tu 成都.
Publikováno: 10.1.2015
S blížícím se jarem nás to táhlo z Pekingu ven do přírody. „Proč nejedete do Š'-tu 十渡,“ navrhla nám jedna z našich učitelek – kamarádek. Podle popisu to vypadalo krásně: prý „Kuej-lin 桂林 severu“. Rozsáhlá krasová oblast o rozloze 300 km² v severní Číně, vytvářená řekou Ťü-ma 拒马. Š‘-tu doslova znamená „deset brodů“. Dnes už jsou sice brody nahrazeny moderními mosty, ale místo má prý stále své kouzlo.
Publikováno: 26.9.2015
Nastal čas odjezdu z městečka Ta-li 大理, kde se nám ani po pár dnech nepřestalo líbit. Rozloučili jsme se s pohostinnou paní domácí, jejím tatínkem i jejich obřím štěnětem, naložili batohy na záda a vydali se k zastávce autobusu.
Publikováno: 9.3.2013
Také znáte ten pocit, když chcete najednou zkusit něco nového a vyrazit jen tak za dobrodružstvím? Po lednu stráveném v Pekingu se nám po Číně zastesklo natolik, že jsme našli výhodné letenky a rozhodli se vyrazit na léto opět do Říše středu.
Publikováno: 9.8.2014
Jednoho dne jsme se se spolubydlící L. rozhodly, že se vypravíme „za kulturou“, a to vlastně doslova. Čcheng-tu 成都 je známé i díky muzeu kultury Ťin-ša 金沙 (doslova „zlatý písek“), anglicky Jinsha Site Museum (čínsky je celý název Ťin-ša i-č' po-wu-kuan 金沙遗址博物馆). Nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak se sem dostat, je zřejmě využití jednoho z městských autobusů: přímo sem jedou autobusy 5, 81, 83, 7 nebo 37.
Publikováno: 4.10.2014
Jak jsem si při průzkumném zájezdu do kampusu slíbila, tak jsem také splnila. Na začátku září jsem společně se všemi svými zavazadly naklusala opět do svého budoucího kampusu.
Publikováno: 18.10.2014
První registrační úkony byly konečně za mnou. Zařídila jsem si účet v čínské bance, odevzdala jsem asi osm pasových fotografií a všechny další potřebné dokumenty a na pokoji vyčerpaně pročítala pokyny. Po zjištění, že se liší čínská a anglická verze, jsem se rozhodla věřit té původní, totiž čínské.
Publikováno: 25.10.2014
Existují určitě seznamy nejpoužívanějších slov, a to v každém jazyce. Učíme se, která slova používáme v naší mateřštině nejvíc. A většinou se tomu nepodivujeme, skutečně se jedná o slova, u kterých nám to přijde logické.
Publikováno: 15.11.2014
„Ty studuješ čínštinu? To jako přečteš ten rozsypanej čaj?“
„Čínštinu? Ťing ťing ťong?“ „A co, už máš z tý rejže šikmý oči?“
Publikováno: 22.11.2014
Mluvím sice pouze na základě vlastní zkušenosti a postřehů od přátel a známých, ale mám dojem, že snad u každého dříve či později přijde čas, kdy potřebuje opustit hlučné velkoměsto a nadýchat se čerstvého vzduchu.
Publikováno: 20.12.2014
„Na konečnou? Ale co tam budete dělat, vždyť tam nic není?“
Publikováno: 3.1.2015
Když jste v Číně na studiích a chcete toho zkusit ještě víc, než se naučíte v klasických kurzech, můžete se poptat po kurzech volitelných. Univerzity jich většinou nabízí spoustu. Od nejrůznějších sportů přes přednášky o literatuře nebo reáliích až po kurzy kaligrafie nebo místního dialektu.
Publikováno: 27.12.2014
Ať už jsem v Číně cestovala jak jsem chtěla, hlavním důvodem bylo přece jenom studium čínštiny. A protože se mě poslední dobou víc a víc známých i téměř neznámých lidí ptá, jak vlastně taková výuka v Číně vypadá, zkusím to aspoň trošku vylíčit.
Publikováno: 13.12.2014
Vím, že staré rčení začíná trošku jinak, ale někdy mě napadá, že i tahle jeho obměna má něco do sebe. Jsou místa, na kterých mě to napadá častěji, a pak také místa, kde mě to napadá skoro každý den. Jak už určitě tušíte, do druhého případu spadá i Čína.
Publikováno: 6.12.2014
Snad každý, kdo navštívil Peking a měl trochu času, zavítal i do známého Letního paláce (I-che-jüan 颐和园) na severozápadě Pekingu. Už méně turistů ovšem ví, že nedaleko od „nového“ Letního paláce si mohou prohlédnout i Starý letní palác (Jüan-ming-jüan 圆明园).
Publikováno: 29.11.2014
Dny v Pekingu vesele ubíhaly. Ráno do školy, odpoledne ze školy, učit se, popovídat s kamarády... Každodenní rutinu jsme prokládali občasnými víkendovými výlety. Letní Peking, pravda, moc kouzelný nebyl.
Publikováno: 6.9.2014
Před mým odletem z Čcheng-tu 成都, kde jsem půl roku studovala, mne čekalo ještě několik výletů. Jeden z nich mne zavedl do Le-šanu, proslaveného největší sochou Buddhy na světě.
Publikováno: 27.9.2014
Když jsem se před odjezdem z Čcheng-tu 成都 rozhodla k finálnímu balení, zjistila jsem, že mám rozhodně víc než jen svých pět švestek.
Publikováno: 15.6.2013
Peking – Ta-tchung – Hohhot... a následovat měl Jin-čchuan. Omámení radostí, že se nám vůbec lístek na vlak podařilo sehnat, nijak blíž jsme ho nezkoumali.
Publikováno: 16.3.2013
Vyrazíme-li do Číny, je téměř nemožné minout její hlavní město – Peking. Peking plný stop minulosti, ale i Peking žijící přítomností a budoucností v každé ze svých širokých ulic i uzoučkých uliček. Peking plný výborného jídla, rušné dopravy... Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Kde ale najít také chvíli klidu v hektickém velkoměstě?
Publikováno: 20.5.2013
Z Pekingu do Ta-tchungu. Z Ta-tchungu do Hohhotu, hlavního města Vnitřního Mongolska, naší druhé zastávky na cestě Čínou. Vybaveni instantními nudlemi (které se čínsky příhodně jmenují fang-pien-mien, doslova „pohodlné nudle“) čekáme na Ta-tchungském nádraží a v ruce vítězoslavně třímáme lístky, na nichž stojí ve znacích napsáno jing-cuo („tvrdá sedadla“).
Publikováno: 23.3.2013
Cesta z Pekingu do Ta-tchungu proběhla hladce. Dorazili jsme chvíli před půlnocí a město bylo nezvykle tiché a osiřelé. Jako kdyby se tudy prohnala zuřivá vichřice a smetla všechno živé. Dokonce ani lampy nesvítily, což nám značně ztížilo orientaci, můžeme-li o něčem takovém mluvit za předpokladu, že nemáte ani mapu daného místa.
Publikováno: 29.6.2013
Jednou z velkých turistických atrakcí provincie Ning-sia jsou královské hrobky asi 35 kilometrů od centra Jin-čchuanu. A protože se očividně jednalo o památku, kterou jednoduše navštívit musíte, vypravili jsme se tam brzy po našem ubytování. Po chvíli pátrání jsme objevili autobus, který měl jet na Si-sia Kuang-čchang, čili doslova na „náměstí západní Sia“.
Publikováno: 27.5.2013
Když se vydáte do Hohhotu, je téměř nemožné nenavštívit proslulou mongolskou step. V okolí Hohhotu jich je samozřejmě nespočet, vybrali jsme z nich step Si-la-mu-žen. Nasedli jsme do autobusu s batohy a spacáky a za necelé dvě hodiny nás řidič vyklopil uprostřed ničeho.
Publikováno: 29.7.2013
Jak už bylo řečeno v předchozím článku, Jin-čchuan je hlavním městem Ning-sia, autonomní oblasti národnosti Chuej. O Chuejích by se dalo zjednodušeně říci, že se jedná o čínské muslimy. Poznáte je zpravidla na první pohled: muži, stejně jako ženy, nosí typické čepičky.
Publikováno: 10.5.2014
Dny ve škole v Čheng-tu plynuly celkem poklidně. O půl deváté jsme začínali, před obědem končili, sem tam byla i nějaká ta volitelná hodina odpoledne.
Publikováno: 12.4.2014
Nasedám do autobusu z letiště směrem k mé univerzitě. A protože v Pekingu je dopravní zácpa snad v každou denní dobu, mám spoustu času na vzpomínání. Jak že to tenkrát vlastně bylo? Už jsem se zabydlela, nakoupila pár nezbytností pro základní přežití... a potom vlastně už jen napjatě čekala, až se objeví moje spolubydlící.
Publikováno: 12.7.2014
V čínských parcích se toho odehrává o mnoho víc, než v parcích českých. V minulém článku už bylo zmíněno tancování a všemožná vystoupení. To ovšem zdaleka není všechno.
Publikováno: 14.6.2014
Jste-li v Číně, nemine vás s největší pravděpodobností ani nakupování v místních supermarketech. Není ovšem supermarket jako supermarket. Jsou tady obchody západního typu, a potom supermarkety čistě čínské. A o těch si pojďme něco povědět.
Publikováno: 16.8.2014
Vždycky jednou za čas se naše univerzita rozhodla, že je třeba nás kulturně vzdělat. Nebo se o to alespoň pokusit. Vždycky se pak na nástěnce objevilo oznámení o nejrůznějších výletech. Takové oznámení jsme, ač jako správní studenti, kterým šlo o stravu duševní, více či méně vnímali jako pozvání na výlet a obrovskou hostinu, která tento výlet zakončí, vše samozřejmě v režii školy.
Publikováno: 17.5.2014
Jiný kraj, jiný mrav, uvědomovala jsem si každý den v Číně. Netrvalo mi to dlouho. Začalo to mým výstupem z letiště, pokračovalo ochromující náloží s‘-čchuánského pepře a papriček ochucujících večeři a pokračovalo to opět jídlem – snídaní.
Publikováno: 19.4.2014
Po peripetiích se zápisem v kanceláři jsem za sebou měla celkem zdárně první týden. Nemusela jsem se bát o střechu nad hlavou, postupně jsem poznávala novou spolubydlící a naše nové domácí mazlíčky – šváby.
Publikováno: 19.7.2014
Po nějaké době začal být můj život v Čcheng-tu 成都 lehce monotónní. Každý den sice přinesl něco nového, ale tak nějak na všech bylo znát, že už se nemohou dočkat vytouženého volna.
Publikováno: 2.8.2014
Náš pobyt v Ťiou-čaj-kou 九寨沟 se blížil ke konci. Poslední den jsme tak zasvětili prohlídce okolí. Zatímco L. seděla u pece až do jedné hodiny a pak se zničehonic zvedla a prohlásila, že jde do hor, my s V. jsme se vyškrábali na nejbližší kopec a užívali si klid, který nám ve velkoměstech tolik chyběl. Dokonce jsme zaběhli do vesnice a nakoupili pár suvenýrů, hlavně teploučké tibetské šátky.
Publikováno: 20.9.2014
Dalším místem, které jsem před odletem z Čcheng-tu 成都 plánovala navštívit, bylo městečko Luo-taj (Luo-taj čen 洛带镇). Podle průvodce a nadšených kamarádů, kteří už sem zavítali, zkrátka stálo za vidění.
Publikováno: 21.6.2014
Kdo kdy přijel v létě do Číny, určitě tuší, o čem mluvím. Vystoupíte z klimatizovaného letiště a máte pocit, že před vámi někdo mávnutím kouzelného proutku otevřel saunu. Alespoň jsem si tak tedy připadala já, když jsem přijela do Čcheng-tu.
Publikováno: 22.3.2014
Léto. Horko. Peking. Horko. Od výstupu z letiště mě dělí už jen oválné razítko. Ale ještě si na něj budu muset hodnou chvíli počkat ve frontě. Jsem zkrátka zase v Číně.
Publikováno: 23.8.2014
Po prohlídce Tu-ťiang-jenu nás škola pozvala na štědrý oběd. Všichni se poctivě najedli, ale záhy toho litovali, když si uvědomili, že nás čeká ještě další bod programu – Čching-čcheng-šan 青城山.
Publikováno: 24.5.2014
Asi tak by vypadaly první tři příčky seznamu jídel, která mi v Číně chyběla. Samozřejmě člověk po chvíli pátrání přijde na to, že IKEA je od kampusu jen hodinu jízdy autobusem (s pobytem v Číně se mi velmi změnil náhled na to, jaká vzdálenost je ještě brána jako „nedaleko“) a že si může čokoládu i nějaký ten sýr koupit, pokud si chce přilepšit.
Publikováno: 26.4.2014
Ačkoliv nadpis vypadá slibně, nebude bohužel následovat sáhodlouhý popis mé hvězdné herecké kariéry. Jak jsme starouškům v minulém díle slíbili, přišli jsme další den na další „divadelní zkoušku“.
Publikováno: 26.7.2014
Budeme bydlet v domečku, který si postavil jeho bratranec vlastníma rukama, vyprávěl Tibeťan Z. Zase v nás probudil zvědavost a nadšení, tak trochu ubité dlouhou cestou. Krom toho jsme byli tak unavení, že bychom bývali usnuli už téměř kdekoliv. Přesto jsme nějak nemohli uvěřit vlastním očím, když před oním stavením zastavil.
Publikováno: 28.6.2014
Když jsem tehdy v Amsterodamu čekala na svůj let do Čcheng-tu, odevšud se na mne usmívaly hrající si pandy a pozadí tvořilo blankytně modré nebe. Ne. Nebyla ani modrá obloha a nebyly ani pandy v každém městském parku, takže dojem vytvořený plakáty se záhy rozplynul. Když jsem se ale trochu rozkoukala, rozhodla jsem se za pandami vyrazit a vidět je konečně na vlastní oči.
Publikováno: 29.3.2014
Fronta na oválné razítko se zdá nekonečná. Ale pak už si jenom vyzvednu kufr, nasednu na autobus z letiště a nechám se odvézt ke své univerzitě. Všechno hezky podle plánu, jenom k tomu připočítat čekání ve frontách a nebo v pekingské zácpě. Ale pokud mi paměť slouží, před dvěma roky v Čcheng-tu to zdaleka tak hladce nešlo...
Publikováno: 3.5.2014
Autobus, který mne veze z pekingského letiště, se blíží k mému místu určení. Na pár prvních dní jím není škola, ale byt jednoho kamaráda, který mi poskytne nocleh po dobu zbývající do registrace na univerzitě. Jakápak asi ta škola bude? Co učitelé? A spolužáci?
Publikováno: 30.8.2014
Na univerzitě v Čcheng-tu už uběhl nějaký ten pátek a dny plynuly víceméně stejně, někdy více, někdy méně poklidně. Žádný výlet na obzoru také nebyl a my čekali, co jiného se bude dít.
Publikováno: 31.5.2014
Než se ocitnete na nějakou dobu v úplně cizí zemi, možná si ani neuvědomíte, co všecko budete muset řešit. Jde většinou o věci, které jsou ve vaší domovské zemi naprosto normální, neměnnou rutinou, nad kterou málokdo přemýšlí. Můžeme začít... no, třeba nakupováním. A vezměme to přímo od podlahy, to znamená od pouličních stánků.
Publikováno: 5.4.2014
Už čekám ve frontě na lístky z pekingského letiště. Potom stačí nasednout do toho správného autobusu a za necelou hodinku budu na místě. Jsem zvědavá na svoje nové bydlení, na kampus univerzity i na jeho okolí. Nedá mi to a moje vzpomínky opět zabloudí o dva roky nazpět, do „mého“ kampusu v Čcheng-tu.
Publikováno: 5.7.2014
V Číně jsou místa, která jsou parky a zahradami přímo proslulá, kupříkladu Su-čou 苏州. Několik parků ovšem najdete snad v každém čínském městě. A tak ani Čcheng-tu 成都 nebylo výjimkou.
Publikováno: 7.6.2014
Samozřejmě, že čas od času člověk dostane chuť „jen tak si zasmlouvat“, především v případě, že se tuhle kratochvíli rozhodnete vnímat jako sport a nemáte momentálně nic moc lepšího na práci. Dokonce si myslím, že když máte štěstí, spoustu věcí pořídíte na trhu neuvěřitelně levně. A ještě si u toho popovídáte.