Čína: Na studiích - Š'-TU: řeka i hory
Publikováno: 10.1.2015
S blížícím se jarem nás to táhlo z Pekingu ven do přírody. „Proč nejedete do Š'-tu 十渡,“ navrhla nám jedna z našich učitelek – kamarádek. Podle popisu to vypadalo krásně: prý „Kuej-lin 桂林 severu“. Rozsáhlá krasová oblast o rozloze 300 km² v severní Číně, vytvářená řekou Ťü-ma 拒马. Š‘-tu doslova znamená „deset brodů“. Dnes už jsou sice brody nahrazeny moderními mosty, ale místo má prý stále své kouzlo.
Jednoho dubnového rána jsme se dali na cestu. I cesta sama o sobě byla hezká, projížděli jsme vesničkami, silnice se vlnila jako had mezi horami a my si užívali okolní krajinu. Samotné Š‘-tu nás ale zaskočilo. Tedy, asi jsme to měli čekat. Ale protože jsme nepoučitelní, těšili jsme se na nezkaženou přírodu. Místo toho jsme vystoupili na parkovišti, kam doléhala hlasitá hudba a křik těch, co právě zkoušeli bungee jumping. I sem už dorazila civilizace. Popadli jsme proto batůžky na záda a vyrazili na přesně opačnou stranu.

A tak jsme šli a šli, povídali si, už začínal foukat teplejší vítr a všechno bylo s přicházejícím jarem veselejší. Když jsme potkali desátého pána, co nám za neuvěřitelnou cenu nabízel svezení na koníkovi, rozhodli jsme se sejít z cesty a zamířili jsme přímo do hor. A tam se nám teprve skutečně zalíbilo. Hory už se začínaly zelenat, sluníčko hřálo a my objevovali skryté stezky místních. Vystoupali jsme až na vrcholek jednoho z kopců a shlíželi na to hemžení dole u brodů. Hluk k nám doléhal už jen vzdáleně a my si připadali konečně spokojeně, že jsme unikli davům.

Po čase se ale začalo smrákat a nezbývalo, než se vrátit zase zpátky dolů, odkud jsme přišli. Protože jsme se ale cestou ztratili, přišli jsme z jiné strany a díky tomu procházeli malou vesničkou poblíž brodů. Tam si mých světlých vlasů nemohly nepovšimnout dvě stařenky a daly se s námi do řeči. Hrdě nám pověděly, jak jsou staré a jak dlouho už ve vesničce žijí. Bylo nám trochu líto, že se s nimi nemůžeme vrátit v čase a prohlédnout si Š‘-tu bez bungee jumpingu a uřvaných reproduktorů...

Š‘-tu, ale především okolní krajina určitě stojí za navštívení. Nebudete-li mít k dispozici auto, doveze vás sem mimo jiné i autobus 917 ze stanice metra Su-čuang 苏庄 nebo třeba vlak. Za vstup do oblasti se neplatí žádné vstupné, ale na některé z atrakcí už peněženku vytáhnout musíte. Pokud vás zajímá hlavně krajina, utratíte peníze jenom za lístek do Š’-tu a třeba nějaké to občerstvení po cestě. Příjemné cestování!

Text/foto: Hana Bašová
Vložit nový příspěvekSouvisejicí články
Publikováno: 9.3.2013
Také znáte ten pocit, když chcete najednou zkusit něco nového a vyrazit jen tak za dobrodružstvím? Po lednu stráveném v Pekingu se nám po Číně zastesklo natolik, že jsme našli výhodné letenky a rozhodli se vyrazit na léto opět do Říše středu.
Publikováno: 13.2.2016
Při svém druhém studijním pobytu v Číně jsem už byla samozřejmě o něco málo chytřejší než při tom prvním. A vlastně i před tím prvním jsem si vyslechla mnoho rad od starších spolužáků. „Snaž se moc nepoužívat látkové kapesníky.“ „Hlavně nezapichuj hůlky do jídla.“
Publikováno: 2.1.2016
Pokračovat z rozcestí směrem do kopce jsme zvládli na jedničku. Procházeli jsme místní vesničkou, někteří si nás prohlíželi, jiní tu očividně turisty potkávali, a tak nám jenom zamávali na pozdrav. Když jsme došli na další rozcestí, zeď už se před námi začínala rýsovat. A na křižovatce se pro změnu rýsoval malý obchůdek, který kupodivu ani nebyl předražený, takže jsme doplnili zásoby vody. A také cukru v podobě nanuků. Pokud existuje závislost na nanucích, v Číně jsem jí zaručeně trpěla.
Publikováno: 9.8.2014
Jednoho dne jsme se se spolubydlící L. rozhodly, že se vypravíme „za kulturou“, a to vlastně doslova. Čcheng-tu 成都 je známé i díky muzeu kultury Ťin-ša 金沙 (doslova „zlatý písek“), anglicky Jinsha Site Museum (čínsky je celý název Ťin-ša i-č' po-wu-kuan 金沙遗址博物馆). Nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak se sem dostat, je zřejmě využití jednoho z městských autobusů: přímo sem jedou autobusy 5, 81, 83, 7 nebo 37.
Publikováno: 3.1.2015
Když jste v Číně na studiích a chcete toho zkusit ještě víc, než se naučíte v klasických kurzech, můžete se poptat po kurzech volitelných. Univerzity jich většinou nabízí spoustu. Od nejrůznějších sportů přes přednášky o literatuře nebo reáliích až po kurzy kaligrafie nebo místního dialektu.
Publikováno: 9.1.2016
Výlet na Velkou čínskou zeď jsme ve zdraví a s úžasnými zážitky měli za sebou a teď už nás kromě zábavy čekaly také přípravy na odjezd. Já a B. jsme měli plné ruce práce s balením. Ukázalo se, že sbalit rok života v Číně do jednoho kufru není záležitost na jedno odpoledne. Odvedla jsem proto T. a P. do jejich hostelu a ponechala je osudu.
Publikováno: 16.1.2016
Hodiny zbývající holkám (a vlastně i nám) do odjezdu už se daly celkem pohodlně spočítat, ale přece jsme se rozhodli využít je, co to půjde, a i přes neuvěřitelné horko z Pekingu prozkoumat maximum.
Publikováno: 30.1.2016
A bylo to tady – den odjezdu pro nás i pro T. s P. Holky se pomalu chystaly jít k letadlu, zatímco já a B. jsme měli ještě pár chvil, než opět opustíme území Číny. Jak už to bývá, před očima nám běžely všechny – především ty hezké – zážitky, které se nám při ročním pobytu a následném cestování přihodily. A napadalo nás také, že teď už se i T. s P. budou potýkat s všudypřítomnými dotazy ohledně Číny.
Publikováno: 6.2.2016
Když jsme se na letišti s B. zamysleli nad všemi předsudky, kterými se zaobírají naši čeští kamarádi, uvědomili jsme si, že ani ti čínští nejsou tak úplně bez zkreslených představ o naší kultuře.
Publikováno: 15.11.2014
„Ty studuješ čínštinu? To jako přečteš ten rozsypanej čaj?“
„Čínštinu? Ťing ťing ťong?“ „A co, už máš z tý rejže šikmý oči?“
Publikováno: 20.12.2014
„Na konečnou? Ale co tam budete dělat, vždyť tam nic není?“
Publikováno: 27.12.2014
Ať už jsem v Číně cestovala jak jsem chtěla, hlavním důvodem bylo přece jenom studium čínštiny. A protože se mě poslední dobou víc a víc známých i téměř neznámých lidí ptá, jak vlastně taková výuka v Číně vypadá, zkusím to aspoň trošku vylíčit.
Publikováno: 15.6.2013
Peking – Ta-tchung – Hohhot... a následovat měl Jin-čchuan. Omámení radostí, že se nám vůbec lístek na vlak podařilo sehnat, nijak blíž jsme ho nezkoumali.
Publikováno: 29.7.2013
Jak už bylo řečeno v předchozím článku, Jin-čchuan je hlavním městem Ning-sia, autonomní oblasti národnosti Chuej. O Chuejích by se dalo zjednodušeně říci, že se jedná o čínské muslimy. Poznáte je zpravidla na první pohled: muži, stejně jako ženy, nosí typické čepičky.
Publikováno: 29.6.2013
Jednou z velkých turistických atrakcí provincie Ning-sia jsou královské hrobky asi 35 kilometrů od centra Jin-čchuanu. A protože se očividně jednalo o památku, kterou jednoduše navštívit musíte, vypravili jsme se tam brzy po našem ubytování. Po chvíli pátrání jsme objevili autobus, který měl jet na Si-sia Kuang-čchang, čili doslova na „náměstí západní Sia“.
Publikováno: 27.5.2013
Když se vydáte do Hohhotu, je téměř nemožné nenavštívit proslulou mongolskou step. V okolí Hohhotu jich je samozřejmě nespočet, vybrali jsme z nich step Si-la-mu-žen. Nasedli jsme do autobusu s batohy a spacáky a za necelé dvě hodiny nás řidič vyklopil uprostřed ničeho.
Publikováno: 23.3.2013
Cesta z Pekingu do Ta-tchungu proběhla hladce. Dorazili jsme chvíli před půlnocí a město bylo nezvykle tiché a osiřelé. Jako kdyby se tudy prohnala zuřivá vichřice a smetla všechno živé. Dokonce ani lampy nesvítily, což nám značně ztížilo orientaci, můžeme-li o něčem takovém mluvit za předpokladu, že nemáte ani mapu daného místa.
Publikováno: 20.5.2013
Z Pekingu do Ta-tchungu. Z Ta-tchungu do Hohhotu, hlavního města Vnitřního Mongolska, naší druhé zastávky na cestě Čínou. Vybaveni instantními nudlemi (které se čínsky příhodně jmenují fang-pien-mien, doslova „pohodlné nudle“) čekáme na Ta-tchungském nádraží a v ruce vítězoslavně třímáme lístky, na nichž stojí ve znacích napsáno jing-cuo („tvrdá sedadla“).
Publikováno: 16.3.2013
Vyrazíme-li do Číny, je téměř nemožné minout její hlavní město – Peking. Peking plný stop minulosti, ale i Peking žijící přítomností a budoucností v každé ze svých širokých ulic i uzoučkých uliček. Peking plný výborného jídla, rušné dopravy... Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Kde ale najít také chvíli klidu v hektickém velkoměstě?
Publikováno: 10.5.2014
Dny ve škole v Čheng-tu plynuly celkem poklidně. O půl deváté jsme začínali, před obědem končili, sem tam byla i nějaká ta volitelná hodina odpoledne.
Publikováno: 12.4.2014
Nasedám do autobusu z letiště směrem k mé univerzitě. A protože v Pekingu je dopravní zácpa snad v každou denní dobu, mám spoustu času na vzpomínání. Jak že to tenkrát vlastně bylo? Už jsem se zabydlela, nakoupila pár nezbytností pro základní přežití... a potom vlastně už jen napjatě čekala, až se objeví moje spolubydlící.
Publikováno: 12.7.2014
V čínských parcích se toho odehrává o mnoho víc, než v parcích českých. V minulém článku už bylo zmíněno tancování a všemožná vystoupení. To ovšem zdaleka není všechno.
Publikováno: 14.6.2014
Jste-li v Číně, nemine vás s největší pravděpodobností ani nakupování v místních supermarketech. Není ovšem supermarket jako supermarket. Jsou tady obchody západního typu, a potom supermarkety čistě čínské. A o těch si pojďme něco povědět.
Publikováno: 16.8.2014
Vždycky jednou za čas se naše univerzita rozhodla, že je třeba nás kulturně vzdělat. Nebo se o to alespoň pokusit. Vždycky se pak na nástěnce objevilo oznámení o nejrůznějších výletech. Takové oznámení jsme, ač jako správní studenti, kterým šlo o stravu duševní, více či méně vnímali jako pozvání na výlet a obrovskou hostinu, která tento výlet zakončí, vše samozřejmě v režii školy.
Publikováno: 17.5.2014
Jiný kraj, jiný mrav, uvědomovala jsem si každý den v Číně. Netrvalo mi to dlouho. Začalo to mým výstupem z letiště, pokračovalo ochromující náloží s‘-čchuánského pepře a papriček ochucujících večeři a pokračovalo to opět jídlem – snídaní.
Publikováno: 19.7.2014
Po nějaké době začal být můj život v Čcheng-tu 成都 lehce monotónní. Každý den sice přinesl něco nového, ale tak nějak na všech bylo znát, že už se nemohou dočkat vytouženého volna.
Publikováno: 19.4.2014
Po peripetiích se zápisem v kanceláři jsem za sebou měla celkem zdárně první týden. Nemusela jsem se bát o střechu nad hlavou, postupně jsem poznávala novou spolubydlící a naše nové domácí mazlíčky – šváby.
Publikováno: 2.8.2014
Náš pobyt v Ťiou-čaj-kou 九寨沟 se blížil ke konci. Poslední den jsme tak zasvětili prohlídce okolí. Zatímco L. seděla u pece až do jedné hodiny a pak se zničehonic zvedla a prohlásila, že jde do hor, my s V. jsme se vyškrábali na nejbližší kopec a užívali si klid, který nám ve velkoměstech tolik chyběl. Dokonce jsme zaběhli do vesnice a nakoupili pár suvenýrů, hlavně teploučké tibetské šátky.
Publikováno: 21.6.2014
Kdo kdy přijel v létě do Číny, určitě tuší, o čem mluvím. Vystoupíte z klimatizovaného letiště a máte pocit, že před vámi někdo mávnutím kouzelného proutku otevřel saunu. Alespoň jsem si tak tedy připadala já, když jsem přijela do Čcheng-tu.
Publikováno: 23.8.2014
Po prohlídce Tu-ťiang-jenu nás škola pozvala na štědrý oběd. Všichni se poctivě najedli, ale záhy toho litovali, když si uvědomili, že nás čeká ještě další bod programu – Čching-čcheng-šan 青城山.
Publikováno: 24.5.2014
Asi tak by vypadaly první tři příčky seznamu jídel, která mi v Číně chyběla. Samozřejmě člověk po chvíli pátrání přijde na to, že IKEA je od kampusu jen hodinu jízdy autobusem (s pobytem v Číně se mi velmi změnil náhled na to, jaká vzdálenost je ještě brána jako „nedaleko“) a že si může čokoládu i nějaký ten sýr koupit, pokud si chce přilepšit.
Publikováno: 26.7.2014
Budeme bydlet v domečku, který si postavil jeho bratranec vlastníma rukama, vyprávěl Tibeťan Z. Zase v nás probudil zvědavost a nadšení, tak trochu ubité dlouhou cestou. Krom toho jsme byli tak unavení, že bychom bývali usnuli už téměř kdekoliv. Přesto jsme nějak nemohli uvěřit vlastním očím, když před oním stavením zastavil.
Publikováno: 29.3.2014
Fronta na oválné razítko se zdá nekonečná. Ale pak už si jenom vyzvednu kufr, nasednu na autobus z letiště a nechám se odvézt ke své univerzitě. Všechno hezky podle plánu, jenom k tomu připočítat čekání ve frontách a nebo v pekingské zácpě. Ale pokud mi paměť slouží, před dvěma roky v Čcheng-tu to zdaleka tak hladce nešlo...
Publikováno: 3.5.2014
Autobus, který mne veze z pekingského letiště, se blíží k mému místu určení. Na pár prvních dní jím není škola, ale byt jednoho kamaráda, který mi poskytne nocleh po dobu zbývající do registrace na univerzitě. Jakápak asi ta škola bude? Co učitelé? A spolužáci?
Publikováno: 30.8.2014
Na univerzitě v Čcheng-tu už uběhl nějaký ten pátek a dny plynuly víceméně stejně, někdy více, někdy méně poklidně. Žádný výlet na obzoru také nebyl a my čekali, co jiného se bude dít.
Publikováno: 5.4.2014
Už čekám ve frontě na lístky z pekingského letiště. Potom stačí nasednout do toho správného autobusu a za necelou hodinku budu na místě. Jsem zvědavá na svoje nové bydlení, na kampus univerzity i na jeho okolí. Nedá mi to a moje vzpomínky opět zabloudí o dva roky nazpět, do „mého“ kampusu v Čcheng-tu.
Publikováno: 20.9.2014
Dalším místem, které jsem před odletem z Čcheng-tu 成都 plánovala navštívit, bylo městečko Luo-taj (Luo-taj čen 洛带镇). Podle průvodce a nadšených kamarádů, kteří už sem zavítali, zkrátka stálo za vidění.
Publikováno: 22.3.2014
Léto. Horko. Peking. Horko. Od výstupu z letiště mě dělí už jen oválné razítko. Ale ještě si na něj budu muset hodnou chvíli počkat ve frontě. Jsem zkrátka zase v Číně.
Publikováno: 26.4.2014
Ačkoliv nadpis vypadá slibně, nebude bohužel následovat sáhodlouhý popis mé hvězdné herecké kariéry. Jak jsme starouškům v minulém díle slíbili, přišli jsme další den na další „divadelní zkoušku“.
Publikováno: 28.6.2014
Když jsem tehdy v Amsterodamu čekala na svůj let do Čcheng-tu, odevšud se na mne usmívaly hrající si pandy a pozadí tvořilo blankytně modré nebe. Ne. Nebyla ani modrá obloha a nebyly ani pandy v každém městském parku, takže dojem vytvořený plakáty se záhy rozplynul. Když jsem se ale trochu rozkoukala, rozhodla jsem se za pandami vyrazit a vidět je konečně na vlastní oči.
Publikováno: 31.5.2014
Než se ocitnete na nějakou dobu v úplně cizí zemi, možná si ani neuvědomíte, co všecko budete muset řešit. Jde většinou o věci, které jsou ve vaší domovské zemi naprosto normální, neměnnou rutinou, nad kterou málokdo přemýšlí. Můžeme začít... no, třeba nakupováním. A vezměme to přímo od podlahy, to znamená od pouličních stánků.
Publikováno: 7.6.2014
Samozřejmě, že čas od času člověk dostane chuť „jen tak si zasmlouvat“, především v případě, že se tuhle kratochvíli rozhodnete vnímat jako sport a nemáte momentálně nic moc lepšího na práci. Dokonce si myslím, že když máte štěstí, spoustu věcí pořídíte na trhu neuvěřitelně levně. A ještě si u toho popovídáte.
Publikováno: 6.9.2014
Před mým odletem z Čcheng-tu 成都, kde jsem půl roku studovala, mne čekalo ještě několik výletů. Jeden z nich mne zavedl do Le-šanu, proslaveného největší sochou Buddhy na světě.
Publikováno: 5.7.2014
V Číně jsou místa, která jsou parky a zahradami přímo proslulá, kupříkladu Su-čou 苏州. Několik parků ovšem najdete snad v každém čínském městě. A tak ani Čcheng-tu 成都 nebylo výjimkou.
Publikováno: 1.11.2014
V jednom ze svých dřívějších článků jsem se už, alespoň malinko, zmínila o jedné z čínských menšinových národností – o Chuejích (chuej-cu 回族). Nemohla jsem si vynachválit jejich kuchyni a jejich přátelské a vzdělané reakce, když se dozvěděli, odkud pocházím.
Publikováno: 11.10.2014
Už v několika článcích jsem se dostala k tomu a samému tématu – k pití horké vody. Odmala mě děsila představa, že když jsem nemocná, musím pít horké nápoje. Daleko jednodušší a chutnější je přece namíchat si šťávu, tvrdila jsem vždycky. A potom jsem odjela do Číny.
Publikováno: 8.11.2014
Na úvod je možná potřeba říct, že pocházím z malého města. A velký šok pro mě byl už jenom příjezd do Prahy. Když jsem tenkrát nešťastně a ztraceně pobíhala ranní zšeřelou Prahou a snažila se najít správnou adresu, netušila jsem, že si takový zážitek ještě zopakuje. A že bude daleko intenzivnější.
Publikováno: 6.12.2014
Snad každý, kdo navštívil Peking a měl trochu času, zavítal i do známého Letního paláce (I-che-jüan 颐和园) na severozápadě Pekingu. Už méně turistů ovšem ví, že nedaleko od „nového“ Letního paláce si mohou prohlédnout i Starý letní palác (Jüan-ming-jüan 圆明园).
Publikováno: 4.10.2014
Jak jsem si při průzkumném zájezdu do kampusu slíbila, tak jsem také splnila. Na začátku září jsem společně se všemi svými zavazadly naklusala opět do svého budoucího kampusu.
Publikováno: 29.11.2014
Dny v Pekingu vesele ubíhaly. Ráno do školy, odpoledne ze školy, učit se, popovídat s kamarády... Každodenní rutinu jsme prokládali občasnými víkendovými výlety. Letní Peking, pravda, moc kouzelný nebyl.
Publikováno: 27.9.2014
Když jsem se před odjezdem z Čcheng-tu 成都 rozhodla k finálnímu balení, zjistila jsem, že mám rozhodně víc než jen svých pět švestek.
Publikováno: 25.10.2014
Existují určitě seznamy nejpoužívanějších slov, a to v každém jazyce. Učíme se, která slova používáme v naší mateřštině nejvíc. A většinou se tomu nepodivujeme, skutečně se jedná o slova, u kterých nám to přijde logické.
Publikováno: 22.11.2014
Mluvím sice pouze na základě vlastní zkušenosti a postřehů od přátel a známých, ale mám dojem, že snad u každého dříve či později přijde čas, kdy potřebuje opustit hlučné velkoměsto a nadýchat se čerstvého vzduchu.
Publikováno: 18.10.2014
První registrační úkony byly konečně za mnou. Zařídila jsem si účet v čínské bance, odevzdala jsem asi osm pasových fotografií a všechny další potřebné dokumenty a na pokoji vyčerpaně pročítala pokyny. Po zjištění, že se liší čínská a anglická verze, jsem se rozhodla věřit té původní, totiž čínské.
Publikováno: 13.12.2014
Vím, že staré rčení začíná trošku jinak, ale někdy mě napadá, že i tahle jeho obměna má něco do sebe. Jsou místa, na kterých mě to napadá častěji, a pak také místa, kde mě to napadá skoro každý den. Jak už určitě tušíte, do druhého případu spadá i Čína.
Souvisejicí videa
Návštěva Hong Kongu je pro mnoho lidí úžasný, silný, intenzivní a někdy i divný zážitek… Zní to t...