Island: Drsný kout Evropy II. – z bundy do plavek – VIDEO

Toto místo je historicky známé především díky tomu, že zde v roce 930 vznikl jeden z nejstarších parlamentů, tzv. Althing. Až roku 1798 bylo zasedání přesunuto do hlavního města. NP Þingvellir leží na hranici tektonických desek, proto je to oblast stále aktivní. Severoamerický a euroasijský kontinent se v těchto místech ročně oddalují o několik milimetrů. Je zde impozantní sopečná scenerie. Krajinu dokreslují potoky, jezera a hory v okolí. V Þingvelliru se nám poprvé ukázalo slunce a vyzvalo nás tak k lenošení. Až tehdy jsme zjistili, jak je místní mech obdivuhodně měkoučký.

Dalším zajímavým místem, které byste neměli při návštěvě Islandu vynechat, je slavný gejzír Strokkur. Oblast gejzírů se nachází přímo podél silnice, nemůžete je tedy minout. Z míst, kde vyvěrá bahno, stoupá pára. Podél pěšinky najdete i jezírka s horkou vodou.

Vítr zde unáší vodu vypuzenou ze země takovou rychlostí, že kompaktní fotoaparát má problém gejzír zachytit v požadované fázi. Gejzír Strokkur se ukazuje nepravidelně, ale dostatečně často, aby si pohled na něj každý návštěvník užil. Nejprve se vytvoří krásná čistá světlemodrá kupole, kterou se prorve voda a dosáhne do výšky několika metrů.

O pár kilometrů dál na východ už váš pohled upoutá pán všech islandských vodopádů – Gullfoss. Vrchní kaskády jsou pozvolné a nejnižší je velmi mohutná. Voda kolmo proudí do skalní průrvy, kterou řeka odtéká. Díváte-li se ze správného úhlu, zjeví se před vámi krásná duha, která se vykresluje na vznášející se vodní mlze. Pokoušeli jsme se navštívit i Duhové hory (Landmannalaugar), ale cesta byla v tomto ročním období uzavřená. Na Islandu platí pravidlo, kde je zákaz vjezdu, tam se opravdu projet nedá.

Dalšími ujetými kilometry se přibližujeme k městu Hveragerði, kde je možné nakoupit v supermarketu Bonus (jak už bylo řečeno v minulém díle, možností k nákupu tu moc není). Jsme natěšeni na první přírodní termální pramen v údolí Reykjadalur, kde se nachází i horká řeka Varma.

Instrukce zněly jasně – zaparkovat u Hot River Café a vydat se údolím vzhůru do hor. Pokud najdete zmíněnou kavárnu, opravdu už nezabloudíte. Cesta od parkoviště k horké řece trvá hodinu a půl. Řeka Varma má tu výhodu, že se sem nedá dostat jinak než pěšky. Nehrozí tu tedy žádné davy lidí.

Cesta vede podél kaňonu řeky a pořád je na co koukat. Ze země místy stoupá kouř, který vychází z bahenních a sirných jezírek o různé velikosti. Netrvá dlouho a poznáváme, že jsme na místě (podle lidí v řece). Hodně tu fouká, tak se na převlékání do plavek moc netěšíme. Islanďan, se kterým jsme se dali do řeči, nám poradil nejlepší místo ke koupání. Je to soutok horké a studené řeky, teplotu vody si tak každý může regulovat dle potřeb a dá se zde vydržet hodiny.

Podél řeky stanovali místní mladí lidé. Toto místo nás tak nadchlo, že jsme sem v závěru naší cesty zavítali ještě jednou, tentokrát přenocovat. Dají se odsud také podniknout větší či menší výlety, které alespoň nastíní atmosféru Duhových hor, protože i zde hory hrají různými barvami. Na mnoha místech je cítit islandská aktivita formou bublajících kaluží a doutnajících míst.

A jak naše cesta pokračovala, se dozvíte už za týden.

GPS: 64°18'48.2"N 20°17'56.5"W (gejzír Stokkur) 

Text, foto a video: Martina Brožková