Kazachstán – po vlastní ose I.
Nekonečné stepi
Kazachstán si lidé představují různě. Já jsem měla dojem, že to bude země připomínající v mnoha ohledech Rusko. Uvidím zde spoustu lesů a zeleně. Opak byl však pravdou. Rusové sice tvoří 20 % obyvatel, ale krajina Kazachstánu je velice rozmanitá.
Do Kazachstánu jsme vstoupili přes hraniční přechod Ozinki-Kamenka na samém severovýchodě země. Ocitli jsme se tak na území nekonečných stepí. Stepi jsou přesně to místo, kde si naplno uvědomíte onu neskutečnou rozlehlost této krajiny. Kazachstán je největší vnitrozemský stát na světě, přitom ho obývá jen přibližně 15 milionů lidí. Hustota zalidnění dosahuje hodnoty zhruba 6 obyvatel na 1 km². Naprostá většina lidí ale žije ve velkých městech jako Astana a Almaty, takže v takové stepi se klidně může stát, že 300 km nenarazíte na jediného člověka.
Vždycky jsem dávala přednost horám a roviny se mi zdály poněkud nezajímavé. Tady to však bylo jiné. Zůstali jsme naprosto okouzleni rozlehlostí zdejších stepí, obrovským prostorem kolem nás, nádherným modrým nebem ve dne a oblohou s miliony hvězd v noci.
Umírající jezero v poušti
Cestou dál na východ se krajina pomalu mění. Trávy postupně ubývá a potkáváme první skupinky velbloudů. Blížíme se k mizejícímu Aralskému jezeru a ocitáme se najednou v poušti, a to v úplně nové poušti. Zlí jazykové tvrdí, že tu vzniká nelítostná poušť Aralkum.
Míříme do města Aralsk. V době jeho největší slávy to byl přístav na Aralském jezeře. A dnes? Dnes je jezero od města vzdáleno přibližně 25 km. Osud jezera byl zpečetěn v 50. letech 20. století. Sověti se tehdy rozhodli zrealizovat megalomanský projekt zavlažování, a zvýšit tak produkci bavlny. A jak tento projekt na pěstování bavlny v poušti dopadl? Mimochodem taková bavlna pro svůj růst potřebuje opravdu hodně vody. Aralské jezero – kdysi velké jako Česká republika – se zmenšilo o 92 %. Voda v jezeře několikanásobně zvýšila svoji salinitu (20×)! Jezero se proměnilo v jedovatou poušť plnou soli, pesticidů a dalších jedů.
Aby toho nebylo málo, vybrala si ho Rudá armáda jako lokalitu pro výzkum biologických zbraní. Obrovské znečištění zničilo bohatý rybářský průmysl. Zbylo jen rozpálené prašné město s ploty ze zrezivělých plechů. Tady za těmi vraty se kdysi vykládaly tuny ryb z rybářských lodí.
Kvůli vysychání Aralského jezera se navíc mění i klima v celé oblasti, už tu téměř neprší a zvýšila se průměrná teplota. V době naší návštěvy teploměr ukazuje 43 °C! Aralské jezero se už celé asi nikdy zachránit nepodaří. V současnosti se ale situace aspoň částečně zlepšuje v oblasti Severního jezera. Kazachstánská vláda se snaží o částečné navrácení řeky Syrdarji do původního koryta.
Cesta do vesmíru
Na polovině cesty mezi městy Aralsk a Kyzylorda, ukrytý v opuštěných pláních kazašských stepí a pouští, se nachází kosmodrom Bajkonur. Jeho poloha byla sovětskými úřady utajována údajně až do 12. dubna 1961, kdy odtud Jurij Gagarin jako první člověk vzlétl do vesmíru. Navštívit kosmodrom není pro obyčejného člověka zrovna snadné. Ač Bajkonur leží v Kazachstánu, patří Rusku. Po rozpadu SSSR podepsaly tyto dvě země dohodu, na základě které teď Rusko platí Kazachstánu pronájem 115 milionů amerických dolarů ročně. K návštěvě kosmodromu je tedy kromě speciálních povolení od ruských úřadů potřeba také ruské vízum.
GPS: 46°48'14.8"N 61°39'51.0"E (Aralsk)
Text a foto: Jolana Sedláčková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek