ČR, Obříství: ves, která okouzlí - VIDEO

Domky, některé ještě s původními barokními štíty, dřevěnými vraty a branami, stojí poslušně v řadě vedle sebe a lemují tak dvě otevřená a zelená prostranství. Na tom hlavním stojí poněkud „de mode“ obchodní středisko a stylem stavby nehodící se nová budova obecního úřadu. Obchodní středisko je typickou oranžově omítnutou komunistickou kostkou. Před ní a ještě v parku kolem památníku Svatopluka Čecha to žije asi nejvíc. Dětem zrovna skončila škola a tak se shromáždily v parku, aby se ještě pobavily, než se rozprchnou domů. Na vyvýšeném prostoru a s otevřeným lahvovým pivem má zase mítink pár místních chlapíků.

Češi x Čech a Smetana

Ptali jsme se místních na spojitost Svatoplucha Čecha s Obřístvím, když přímo uprostřed návsi stojí jeho busta. Paní, která si jen odskočila do krámu, tvrdí: „Čech? Jo, má tu sochu. Ale nikdy tu nežil. Byl jen, jak se tomu říká, byl jen čestným občanem.“ Je milá a ochotná, ale o historii místa, kde bydlí, se evidentně příliš nezajímá.

Svatopluk Čech (1846 – 1908) významný básník, prozaik, ale také novinář prožil v Obříství svou předposlední etapu života, celých osm let. Obříství miloval, protože tam našel klid, který hledal, navíc v kombinaci s pohledem na Říp, horu, jež Čecha tolik uchvacovala a inspirovala. Těšil se veliké úctě svých sousedů, a do života malebné středočeské vesničky dokonale zapadl.

Až na poslední roky se kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu vrací do svého pražského bytu v Troji. V Praze také umírá a je pochován na vyšehradském hřbitově. V Obříství ale Čech nechal nesmazatelnou stopu. Památník s jeho bronzovou bustou stojí na návsi od roku 1921. V Obříství ale pobýval také Bedřich Smetana (1824-1844), který se tam dokonce našel i svou druhou ženu, se kterou se v místním kostele roku 1860 oženil. Oba velikáni mají v Obříství svou ulici a každý taky svůj památník, který rozhodně stojí za návštěvu.  

Zámek, kostel a zvonice

Asi se shodneme se v tom, že každé místo, kolem řeky má svoje kouzlo. A Obříství, ležící na Labi, lemováno jeho slepými rameny, to jen potvrzuje. Procházka podél Labe, kolem bývalého jezu nabízí krásný pohled na místní zámek, nejvýraznější dominantu obce. Na stejném místě v roce 1290 stávala původní tvrz, která dostala postupně podobu dvoupatrové budovy. Zámek dnes vlastní soukromý majitel a na pozemek se nesmí nebo by se alespoň nemělo. Pes, který hlídá za vraty, štěká, ale nekouše, soudě podle toho, že při hlídání vrtí ocasem. Branka vedoucí ke kostelu sv. Jana Křtitele, který je součástí zámecké zahrady, je otevřená.

Úchvatná je především renesanční dřevěná zvonice před kostelíkem v místě bývalého hřbitova, kde visí tři zvony – dva velké a jeden umíráček. Památníčky padlých v první světové válce, rozeseté v trávě pod zvonicí, působí impozantně. I když nápad opravit nápisy na nich štětcem namočeném v černé barvě nebyl příliš dobrý.

Kostel sv. Jana Křtitele byl původně vystaven v románském slohu, později na sebe vzal kabát s názvem gotika. Přestavbu tamního kostela má na svědomí slavný rod Lobkowiczů. První zmínky o něm jsou již z roku 1384. Za vidění stojí také atypický morový sloup na návsi nebo socha Jana Nepomuckého či sv. Markéty. Příjemnou procházkou podél řeky se dostanete až ke starému jezu, ukázce jedinečné technické památky.

Text/foto/video: Klára Svobodová