SR, Ladce – poutní místo Butkov
Pokud projíždíte kolem obce Ladce, jistě vás upoutají technická zařízení nejstarší cementárny na Slovensku, jakož i jeden z největších lomů v zemi. Materiál z obrovského lomu, který se nachází necelé tři kilometry od obce, přispěl k výstavbě mnoha budov na Slovensku i v zahraničí. Ze zpracovaného vápence byly vybudovány například atomové elektrárny, Vážská kaskáda, kanalizace ve Vídni, železnice v Novohradě i v Třinci, několik nemocnic, domy atd. Avšak naším bodem zájmu bude dnes nejmladší poutní místo na Slovensku, které vzniklo na vrcholu hory Butkov.
Cesta k poutnímu místu
Dostat se k poutnímu místu je jednoduché. Z obce Ladce se přesunete do části Horní Ladce, odkud budete pokračovat údolím Lúčkovského potoka (vede zde i žlutě značená turistická stezka), která vás zakrátko dovede k poměrně velkému parkovišti pod chatou Muflónka. Všude jsou přítomny orientační tabule, takže se nemusíte bát, že se ztratíte. Cestou k parkovišti uvidíte i odbočku k salaši, kde si můžete dopřát malé občerstvení, nebo kamenný památník sv. Barbory nabízející krásné posezení.
Z parkoviště vede již poměrně strmá lesní cestička, kterou lemuje křížová cesta. Budovaná je velkými kamennými bloky, které představují 14 zastavení. Součástí každého zastavení je posezení, kde můžete rozjímat o utrpení Ježíše Krista. Také je zde několik zastřešených posezení.
Co můžete vidět?
Po vystoupání na vrchol hory se ocitnete ve velkolepém areálu kamenného sanktuária Božího milosrdenství, jemuž dominuje 12 metrů vysoký kříž na okraji kamenolomu, který je zasazen do skalního bloku vážícího několik desítek tun. Kříž byl postaven v roce 2013, jeho součástí je plaketa s informací o požehnání a nad ní jsou umístěny vzácné relikvie – dřevo ze svatého Kříže a kámen z baziliky Božího hrobu v Jeruzalémě. O kousek dál stojí 6metrová socha Panny Marie (na 3metrovém podstavci). U tohoto sochařského díla se nacházejí relikvie svatých i se zkrácenými popisy jejich života (sv. Šimon Stock, sv. Filoména, sv. Ludvík Maria Grignion De Montfort, sv. Rita a sv. Dominik Guzmán).
Proti kříži stojí krásná kamenná kaplička s menším oltářem, lavičkami, relikviemi světců (sv. Dominik Savia, sv. Gabriela Possenti od Matky Sedmibolestné, sv. Gemmi Galagani, sv. Marie Goretti, sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše a blahoslavená Imelda Lambertini) a biblickými obrazy. Nevšední jsou také obrazové instalace a úchvatné vyhlídky na krajinu Pováží.
Nechybí zde ani hlediště soustředěné kolem velkého pódia, které je využíváno během kulturních akcí a náboženských obřadů. Všude kolem jsou křesťanské symboly, umělecká díla či památníky sv. Jana Pavla II. a sv. Faustiny. Celý areál je osvětlen a nainstalované jsou zde i živé kamery skrz, můžete si tedy prohlédnout aktuální dění z poutního místa online.
Jak to všechno začalo?
Dějiny poutního místa se začaly psát v červenci 2012, kdy ho navštívil známý exorcista a františkánský minorita z Malty, páter Elias Vella, který si na pozvání generálního ředitele cementárny prohlédl kamenolom, požehnal zdejší továrně i celé dolině Pováží a vyslovil duchovní odkaz, aby byl na vrcholu hory postaven kříž. O rok později byl těžební prostor se zákazem vstupu přeměněn na duchovní místo. Vybudoval se kříž, kterému přišel požehnat samotný páter Vella. Spolu s ním se slavnosti zúčastnilo i několik partnerů cementárny z Polska s kontakty na polského kardinála Stanisława Jana Dziwisze. Ten zakrátko navrhl vybudování památníku prvního slovanského papeže Jana Pavla II. Následně přibývaly další světské stavby, začaly se konat mše, poutě a dobročinné akce spojující lidi. Rozvoj tohoto místa neustále trvá a sami jsme zvědaví, jak bude pokračovat.
Máte-li rádi trošku netradiční místa, vrch Butkov je ideálním spojením přírody nabízející krásu Strážovských vrchů, průmyslu v podobě ukázky náročné práce dobývání nerostných surovin v kamenolomu a duchovna. Kamenné sanktuárium Božího milosrdenství neslouží jen věřícím, ale všem, kteří hledají odpočinek a klid od každodenních starostí.
GPS: 49°01'20.6"N 18°19'13.3"E
Text: Oskár Mažgút
Foto: Karin Hörmannová
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek