ČR: Praha - pražské mosty VII. - Štefánikův most

Štefánikův most patří mezi nejmladší pražské mosty. V roce 1951, kdy byla dokončena jeho výstavba, nahradil původní litinový řetězový most císaře Františka Josefa I., který zde stál od roku 1868. Vyšel  přibližně na 650 tisíc zlatých a posvětil ho tehdejší pražský arcibiskup kníže Bedřich Schwarzenberg. Pro starý most, který byl dlouhý 150 metrů a 9,7 metru široký, se uchytilo přízvisko Eliščin, ačkoli oficiálně se takto nikdy nejmenoval. Most byl tvořen nosníkem, který byl zavěšen na řetězech, které ústily do vysokých litinových bran. Na jeho podobě se podíleli Angličané Rowland Mason Ordish a Le Feuvre, což se podepsalo na jeho vzhledu, jež je ve stylu tudorské gotiky. Provedení stavby však měl na starost inženýr Schön. Celou železnou konstrukci měla na svědomí mostárna založená Angličanem Roustonem a jednalo se o první podnik tohoto druhu v Čechách. V roce 1898 došlo k zesílení mostu, řetězy byly vyměněny za lana a také byla zavedena kolejová doprava, zastoupená nejprve koňkou. Po vzniku samostatného Československa byl most přejmenován a získal jméno, které nese dnes jeho nástupce - Štefánikův.

Most nicméně musel čelit rapidnímu nárůstu dopravy, kdy na něm začaly jezdit jak auta, tak tramvaje. Stavba ale nebyla pro takovéto využití dostatečně odolná a od 30. let 20. století na ní nesměly vjíždět nákladní auta. Nakonec byl most v roce 1941 zcela pro dopravu uzavřen. Vedle mezitím vyrostl provizorní dřevěný most, po kterém jezdily i tramvaje. V letech 1946 – 1947 byl demontován a některé jeho nejcennější součásti byly svěřeny Národnímu technickému muzeu.

Roku 1949 se začalo se stavbou nového železobetonového mostu, který i s nájezdovými rampami měří 263 metrů a rozpětí jeho oblouků je mezi 59 – 65 metry. S tím, jak dále rostla dopravní zátěž, ukázalo se, že ani nový most není zcela způsobilý ji zvládat a brzy hrozilo, že bude podobně jako jeho předchůdce uzavřen, protože vozovka byla hrbolatá a koleje pokroucené. Stavba těžce utrpěla také během povodní v roce 2002, načež následovala rekonstrukce.

Tímto náš seriál, který jsme věnovali několika pražským mostům končí. 

Vltava je však v Praze křižována ještě několika mosty a pro úplnost zde uvádíme jejich seznam:

Barrandovský most: neodmyslitelná součást Jižní spojky a důležitá dopravní tepna, která byla dostavena v roce 1988. Celková délka činí 350 metrů a maximální šířka až 50 metrů.

Branický železniční viadukt: říká se mu také most inteligence, protože na něm pracovalo mnoho lidí s akademickými tituly. 910 metrů dlouhá a 14 metrů široká stavba byla dostavena v roce 1955.

Holešovický železniční most: dokončen byl v roce 1975, kdy spojil Holešovice s Libní. Jeho celková délka je 387 metrů a šíře 10 metrů.

Most Barikádníků: vznikl jako rozšíření původního železobetonového mostu a měl se stát součástí Severojižní magistrály. Projekt měli na starosti ing. Karel Dobrovský a arch. Jiří Trnka.

Most Závodu míru: most je tvořen jediným středním obloukem, který má rozpětí 75 metrů. Most je široký 12,5 metru a 200 metrů dlouhý a autorem jeho projektu byl ing. Jan Tvrzník.

Negrelliho viadukt: druhý nejstarší doposud stojící most přes Vltavu v Praze byl dokončen v roce 1850 a ve své době byl největší železniční stavbou v Evropě. Jeho délka byla 1130 a šířka 7,5 metru.

Tramvajový most v Troji: byl postaven v roce 1977. Je tvořen šesti mostními poli a jeho délka činí 250 metrů.

Trojská lávka: lávka byla slavnostně otevřena roku 1984. Celková délka lávky je 256 metrů a šířka 3,5 metru.

Karlův most: více v našem článku.

Text a foto: Maxim Kucer