Malta: Ostrovní stát I.

Na Maltě žije dle odhadu kolem 408 tisíc obyvatel, jejich původní předci byli Féničané a Kartáginci, ke kterým se přidali Italové a jiné středomořské národy. Úředními jazyky na Maltě jsou maltština a angličtina. V každodenním životě se používá maltština, semitský jazyk podobný arabštině, který absorboval velké množství románských, arabských a anglických struktur. V maltštině se také konají soudní řízení. Ve vzdělávacím systému převládá angličtina.  Literatury v maltském jazyku je poskrovnu. Podle náboženského vyznání v zemi převládají římští katolíci (98%). Průměrná délka života činí téměř 80 let (muži – 77,5 let, ženy – 82 let).

Podle státního zřízení je Malta parlamentní republikou. Hlavou státu je prezident, kterého volí parlament na dobu 5 let. Prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy kabinetu. Parlament – sněmovna reprezentantů - je jednokomorový a čítá 65 poslanců. Stát není administrativně členěn, hlavním městem je Valletta.

Dějiny

Malta má velmi bohaté dějiny, kvůli své strategické pozici byla vždy předmětem zájmů různých cizích mocností. Předpokládá se, že v 5. století před n. l. ostrovy byly obývány neolitickými kmeny ze Sicílie. Později se souostroví stalo centrem vysoce rozvinuté a záhadné civilizace, po které zůstalo mnoho památek a budov. Nejslavnější z nich je chrám Hypogeum v Hal Saflieni, postavený v letech mezi 3200 a 2900 př. n. l.  Během vykopávek archeologové našli pozůstatky asi 6000 lidí pochovaných spolu s rituálními předměty.

V 8. století př. n. l. na ostrovy přišli Féničané. Právě oni dali ostrovu jméno, protože název Malta pochází z fénického slova „malat“ – přístav, protože na Maltě byly dobré přístavy. V 6. století př. n. l. Maltu na celých tři sta let ovládlo Kartágo a ostrovy se staly důležitým mořským centrem a hlavně hrozbou pro Řím. V roce 218 př. n. l. během druhé punské války Římská říše dokázala Kartágince z ostrovů vyhnat. Během římské vlády v novém letopočtu, se na Maltě rozšířilo křesťanství. Podle legend ho rozšířil apoštol Pavel, který zde po cestě do Říma ztroskotal. Během svého pobytu na Maltě Pavel uzdravil otce vládce Publiusa, založil křesťanskou komunitu a jmenoval Publiusa prvním biskupem. V roce 870 souostroví dobyli Arabové, kteří měli zásadní vliv na hospodářství, kulturu a jazyk místního obyvatelstva. Zavedli zde zavlažovací systém, čímž se významně zvýšila úroda. V tomto období se na Maltě upevnil islám. V roce 1090 si ostrovy podmanili Normané a posléze se Malta stala součástí Sicilského království. Znamenalo to obnovení spojení s Evropou, rozvoj hospodářství a návrat křesťanství. Ve 13. století Maltu ovládli Španělé, během následujících třech století souostroví vzkvétalo, na ostrovech se pěstovala pšenice, bavlna, kmín, které se vyvážely do Evropy, rozvíjela se řemesla. V roce 1530 španělský král Karel V. předal Maltu řádu johanitů, který se přejmenoval na Maltský řád, který, aby ochránil ostrov před Turky, začal ho opevňovat.  V roce 1565 s podporou španělské armády řád odrazil tureckou invazi.  V roce 1566 velmistr řádu Jean Parisot de la Valette založil nové město – Vallettu, pevnost vysekanou ve skalách. 

V roce 1798 u břehů Malty na cestě do Egypta se zastavila francouzská flotila s Napoleonovou armádou. Velmistr řádu se bez odporu vzdal a podle dohody řád měl z ostrova odejít. Počáteční nadšení Malťanů vystřídal hněv, protože francouzští okupanti rabovali kostely a paláce, zavedli nové daně. Již v září obyvatelé povstali, vyhlásili na ostrově Gozo republiku a požádali o pomoc britského admirála Nelsona. Nelson po dlouhé blokádě v roce 1800 Maltu ovládl a nad Maltou byl ustanoven britský protektorát. Velká Britanie odmítla vrátit Maltu řádu a v roce 1813 prohlásila Maltu za britskou kolonii. Na Maltě se nacházela britská vojenská posádka v počtu 10 tisíc vojáků a ostrov sloužil jako významná britská základna ve Středozemi. V roce 1919 se uskutečnilo první velké vystoupení Malťanů proti koloniálnímu režimu. Malta byla pod britskou nadvládou až do roku 1964, kdy byla vyhlášena její nezávislost. V roce 2004 Malta byla přijata do Evropské unie. 

Text: Maxim Kucer

Foto: Immaculate, Erik1980, FlickreviewR, Briangotts, Gibmetal77, Trotter