V dlouhém údolí mezi Fort William a Pitlochry ve střední části Skotska leží rozlehlé vřesoviště a uprostřed něj jedna z nejopuštěnějších vlakových stanic. Obklopena jen jezery a vřesovišti, a přesto si v ní můžete dát čaj.
Po malých silničkách jsem se skrz hory vydal od jezera Tay k jezeru Rannoch a následně přes vřesoviště až na samý konec cesty do stanice Rannoch. Okolní krajinu zalévalo podvečerní slunce a po dopoledním dešti zbyl už jen dokonale čistý vzduch.
Kromě pro Skotsko samozřejmých stovek ovcí jsem míjel i několik skupinek majestátních jelenů. U jedné jsem zastavil a čekal, že utečou. Doma utíkají, jakmile ucítí člověka. Tady se jeleni ani nehnuli, jen mě chvilku pozorovali. A to jsem je fotil v reflexním motorkářském oblečení a s bílou helmou na hlavě.
Jen chvíli před západem slunce jsem dorazil k vlakové stanici. Zrovna tu zastavil jeden z vlaků mezi Glasgow a Fort William, vesnice o pár domech tak na chvíli ožila, aby se pak opět mohla vrátit k naprostému klidu divočiny.
Ve staniční budově se můžete občerstvit čajem v malé čajovně, v návštěvnickém centru se pak dozvíte něco o historii železnice i o vřesovišti, které protíná. Zajímavé je, že v průběhu stavby se rozestavěná trať několikrát téměř potopila. Dělníci tak pod kolejemi museli vytvořit v podstatě plovoucí raft z kmenů, kořenů a spousty zeminy.
Krom samotné stanice tu najdete i mnohokrát oceněnou restauraci Moor of Rannoch, kam se prý bez rezervace nemáte šanci dostat. Píše se o ní mimo jiné i ve slavném Michellin Guide.
Původně jsem plánoval vřesoviště projet na druhou stranu ke Glen Coe po nezpevněné cestě, nakonec jsem se ale rozhodl raději neriskovat cestu po tmě a postavil stan nedaleko stanice. Odměnou mi byl výhled na poslední paprsky slunce osvětlující okolní vrcholy hor, některé ještě se zasněženými vrcholky.
Pokud byste do Skotska vyráželi za treky, skrz Rannoch Moor vede jeden z těch, který vám v srdci zůstane ještě dlouho. Půjdete kolem nádherných jezer, ve kterých se odrážejí jen mraky a okolní drsné hory, po cestě už možná nepotkáte ani ty ovce, natož civilizaci.
Pro mě byla cesta k Rannoch Moor jedna z nejlepších náhodných odboček, a to jsem jich ve Skotsku stihl spoustu.
Ráno se vydáváme na cestu nádhernou skotskou vysočinou (Highlands) směrem na severozápad. Cestou opět míjíme zasněžené vrcholky hor zahalené v ranní mlze, což nám nikdy nedá (stejně jako několika dalším turistům) a občas zastavíme, abychom si udělali pěknou fotku. Míříme tentokrát na místo, kam se z celého pobytu těšíme úplně nejvíce – na ostrov Skye. Cestu nám komplikuje uzavírka silnice, která naprosto poplete naší GPS navigaci, trochu nás vyděsí i rychle ubývající benzín při neustálém nabývání kilometrů při objížďkách a nedostatek čerpacích stanic. Nicméně nakonec vše dobře dopadá a my pokračujeme dále v cestě.
Ve spojitosti se Skotskem se jistě každému vybaví divocí obyvatelé bojující za nezávislost v podstatě po celou historii této neklidné země, a to ať už s normandskými a vikinskými nájezdníky, či s anglickými a irskými uzurpátory. Úplně poprvé se však o průnik do oblasti v té době obývané divokými kmeny Piktů a poklidnějších Britonů pokusili Římané pod vedením vojevůdce Agricoly. Brzy však zjistili, že zdejší půda není dostatečně výnosná pro dlouhodobý pobyt vojáků, a tak se rozhodli sever Velké Británie zase opustit a nechat nově postavené cesty, pevnosti a valy ležet ladem.
Škola čar a kouzel v Bradavicích se nachází někde na Highlands, není se tedy čemu divit, že je zdejší krajina doslova protkaná odkazy na knihy o Harrym Potterovi. J. K. Rowlingová, která knihy napsala, se inspirovala především v ulicích Edinburghu, kde v té době žila. Na každém rohu se zde dá narazit na nějakou nenápadnou připomínku z knih, ať už na názvy ulic až podivně připomínající jména klíčových postav, nebo na místa, kde byly samotné knihy napsány.
Také vás fascinují skotské hrady? Proti temnému nebi se tyčí zdi s gotickými okny po staletí bičované dešti a obrostlé sytě zelenou trávou a provokují naši fantazii toužící poznat alespoň malý kousek z jejich příběhů. Hrady a zříceniny kostelů, klášterů a středověkých staveb budovaných z místního tmavého kamene jsou typickou ozdobou nádherné a dramatické skotské krajiny.
Kdybych se ve Skotsku mohl vrátit jen na jediné místo, bude to buď odlehlý a opuštěný hornatý ostrov Harriss, nebo právem proslavený Skye. A čím víc nad tím přemýšlím, tím víc vítězí Skye.
Hory na severozápadě Skotska zřídkakdy přesáhnou výšku 800 metrů a cesty většinou vedou podél řek či pobřeží. Proto bych zde určitě nečekal tak nádherný a vysoký průsmyk jako Applecross pass. Pojďme se do něj vypravit.
Po celém dni v mokřadech na severu Skotska jsem vyrazil po pobřeží na západ a postupně se tak dostal zpět do hor. Jsou sice oproti těm ve středu země mnohem nižší, na kráse jim to ale neubírá. Kvůli drsnému podnebí se na nich často neudrží ani vřes a traviny, mnohdy tak zůstávají jen majestátní šedé skály.
Nastal čas opustit krajinu jezer, hor a dlouhých údolí ve středu Skotska a vyrazit skrz nehostinnou pustinu na úplný sever do města Thurso na dohled Orknejím. Místo hlavní silnice A9, vedoucí po pobřeží, jsem si navíc vybral opuštěné cesty skrz nekonečná vřesoviště a mokřady.
Po nádherném národním parku Loch Lomond & The Trossachs jsem hlubokým údolím Glenogle projel do vesničky Killin. Na řece Dochart tu kousek před jejím ústím do jezera Tay leží jedny z nejznámějších skotských vodopádů, takže by byla škoda se u nich nezastavit.
Brzy ráno se vydáváme na průzkum nádherného skotského ostrova Skye. Dnes nám poprvé předpověď počasí hlásí celodenní déšť, což nás zrovna na tomto krásném místě mrzí, ale jelikož jsou zde přeháňky opravdu velmi časté, je těžké výlet vhodně naplánovat.
Z překrásného ostrova Skye se vydáváme zpět na pevninu. Směrem na východ jedeme přes 100 mil do prázdninového letoviska Aviemore, kde budeme trávit následující dvě noci.
Po procházce okolo jezera Loch an Eilein se vracíme zpět na rychlý oběd do vesničky Aviemore a pak zase vyrážíme do zasněžené skotské přírody. Tentokrát nás čeká přibližně pětikilometrový okruh v lese Ellan Wood v okolí vesničky Carrbridge, která se nachází 20 minut jízdy autem od Aviemore.
Opouštíme prázdninové letovisko Aviemore a vydáváme se směrem na jih. Naším cílem je městečko Perth, kde hodláme strávit poslední skotskou noc. Čeká nás více než dvouhodinová cesta autem.
Když jsem v 18 poprvé vyrazil sám do světa, bylo to právě do Skotska. Na měsíc v něm, kdy jsem ho skoro celé projel stopem, vzpomínám dodnes. Celých 7 let jsem se chtěl vrátit a konečně nastal ten čas. Nasedl jsem v Praze na motorku a vyrazil na zhruba 2000 kilometrů dlouhou cestu na severozápad.
Nedaleko slavného jezera Ness leží u ústí stejnojmenné řeky do moře i starobylé město Inverness. Dnes slouží jako přirozené centrum celých skotských „Highlands”, tedy Vysočiny. I samo město ale stojí za zastávku a trochu zkoumání.
Vysoké Tatry momentálně zejí prázdnotou a dostat se do nich je vlivem aktuálních opatření víceméně nemožné. Avšak díky 360° technologii virtuální reality tam můžete jít i hned.
15. ročník festivalu dobrodružných filmů Horyzonty se uskuteční 5. až 7. listopadu on-line. Kromě skvělých outdoorových filmů uvidíte i tzv. dotáčky, ve kterých promluví tvůrci a protagonisté některých promítnutých filmů.
Pandemie koronaviru, která zasáhla celou Evropu, se nevyhnula ani organizaci Evropské noci vědců. V důsledku toho se poprvé od svého vzniku místo posledního zářijového pátku festival vědy v celé Evropě uskuteční 27. listopadu a ve změněném formátu.
Informace a upozornění před cestovaním do zahraničí najdete ZDE (včetně výskytu koronavirus COVID-19).
