Východní Slovensko, Vihorlat I – putování divočinou
Ve východní části se rozprostírá chráněná krajinná oblast Vihorlat, zatímco západní část spadá pod vojenský prostor Valaškovce a není tedy přístupná pro turisty, resp. povolená doba strávená na území vojenského prostoru je 24 hodin. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je stejnojmenná hora Vihorlat s nadmořskou výškou 1 075,5 m.
Protože na území vojenského prostoru nevedou žádné turistické stezky, je jedinou volbou pro přechod pohoří modrá turistická cesta. Ta vede od Sninských rybníků přes Sninský kameň a dále po červené značce buď do Remetských Hámrů, nebo východněji položené obce Podhoroď. Alternativou může být i trasa po zelené značce, která vede do Poruby pod Vihorlatom. Celá trasa se přitom dá pohodlně zvládnout za dva dny.
Po přesunu z Runiny do Sniny jsme měli v plánu strávit následující noc někde v oblasti Sninských rybníků. Kromě přírodního biokoupaliště se zde nachází také kemp, který byl už ale k naší smůle zavřený. Nakonec jsme objevili relativně klidné místo kousek vedle silnice, kam však už smí jezdit jen auta s povolením, a tak jsme noc přečkali takto na divoko.
Následující den jsme se probudili do krásného slunečného, ale chladného rána. Asi kolem deváté hodiny jsme vyrazili na první část naší trasy vedoucí ze začátku po asfaltové silnici. Po asi dvou hodinách jsme konečně ze silnice sešli a začali strmě stoupat po lesní cestě vedoucí na přírodní zajímavost Sninský kameň (1 006 m n. m.). Jedná se o dva skalní výchozy (Velký a Malý Sninský kameň), ze kterých je nádherný výhled do okolí. Směrem na sever především na Sninu a Bukovské vrchy a směrem na jih na jezero Mořské oko. Protože počasí bylo opravdu skvělé s výbornou dohledností, mohli jsme pozorovat i dravé ptáky, kteří kroužili vysoko nad našimi hlavami.
Ze Sninského kameňa jsme se vydali po červené turistické značce na vrchol Nežabec (1 023 m n. m.) s následným sestupem po zelené trase k Mořskému oku. Tato část treku vedla téměř stále lesem a hustým porostem, takže výhledy se nám bohužel už žádné nenaskytly. Odměnou nám bylo ale liduprázdné jezero Mořské oko, jehož odraz krajiny na téměř zrcadlově klidné vodní hladině nás naprosto ohromil. V okolí jezera už v tuto roční dobu nebyli žádní turisté, a tak jsme si mohli plně užívat odlehlost a klid místní přírody. Na břehu se nachází celkem 3 chaty, z nichž dvě slouží v letním období jako zázemí turistům (restaurace, ubytovna).
Jezero vzniklo po mohutném sesuvu půdy z okolních svahů a následném přehrazení doliny potoka Okna v době, kdy v pohoří Vihorlat odeznívala sopečná činnost. Bylo vyhlášeno národní přírodní rezervací s chráněnou flórou a faunou. Zároveň se jedná o největší zahrazené sopečné jezero na Slovensku s rozlohou 13 ha a maximální hloubkou 26 metrů. Ústí sem šest stálých a několik občasných přítoků. Odtok z jezera pak zajišťuje již zmíněný potok Okna, který se u Senianských rybníků vlévá do řeky Čierná voda.
Stany jsme rozložili na břehu hned vedle jedné z chat. Po večeři jsme opět pro jistotu vyvěsili tašky s jídlem a odpadky na železnou mříž v sousední chatě jako prevenci proti nezvané medvědí návštěvě, velmi rychle zalehli do teplých spacáků a těšili se na další den přechodu, kde jsme měli v plánu dobýt nejvyšší vrchol celého pohoří. O tom, jak se nám to povedlo, se dočtete opět za týden.
GPS: 48°54'32.0"N 22°10'05.9"E
Text a foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek