Ekvádor: Saraguro a Loja - indiánská centra

Původ názvu města Saraguro není dosud znám. Možnou verzí je, že kečujsky znamená „země kukuřice“. Saragurové jsou jediná etnická skupina v oblasti Lojy, která přežila španělskou kolonizaci. Muži nosí černé pončo a klobouk (dříve měly široký okraj z ovčí vlny) a ženy nosí sukni a šálu také černé barvy. A k tomu plstěný klobouk, který má ze spodní strany namalované černé fleky. Pro jejich jazyk a etnický původ se věří, že jsou potomky incké říše lidí, kteří sem byli přemístěni z Bolívie nebo jižního Peru jako tzv. mitimaes (inčtí osadníci rozptýleni mimo hlavní sídlo), aby se přidali ke královské armádě Inků.

Nejlepším dnem pro návštěvu města je neděle, kdy se na místním trhu scházejí Saragurové z celého okolí. A nám se to bohužel nepodařilo. Do Saragura jsme dorazili příliš pozdě, to už byl ve městě klid, po trzích ani památky. A navíc pršelo. Trochu nás to mrzí, i když počítáme s tím, že bychom toho stejně moc nenafotili. Místní nesnášejí, když je fotíte, koledujete si tím o malér. Může se vám stát, že i když si budete fotit třeba kostel a oni budou kousek od něj stát, budou si myslet, že chcete fotit je. Začnou na vás pokřikovat a divoce gestikulovat. A přesně tohle se nám stalo v dalším městě s názvem Loja. Při focení památníku na hlavním náměstí po nás místní indián sedící na trávě zcela mimo záběr div neházel kameny. Ale vysvětlujte rozohněnému indiánovi, že nefotíte ho, ale místní památku.

Město Loja má bohaté kulturní a historické dědictví. Španěl Alonso de Mercadillo založil toto město hned dvakrát. Poprvé v roce 1546 v dnešním údolí Catamayo, kde se dnes nachází letiště La Toma, ale kvůli malárii a ničivému zemětřesení bylo město přemístěno a vybudováno znovu v roce 1548 na současném místě. Kromě toho, že Loja je jedním z prvních ekvádorských měst, byla také průkopníkem v jiných oblastech. V roce 1897 byla Loja prvním městem Ekvádoru, kde začali vyrábět elektrickou energii na základě hydroelektrárny a v roce 1899 zde bylo veřejné osvětlení.

Při vjezdu do centra projíždíme městskou bránou Puerta de la Ciudad. Zpočátku má člověk pocit, že projíždí hradbami města nebo nějakou pevností. Tato brána byla ale postavena až v letech 1998–1999 a má se jednat o repliku postavenou podle erbu města z roku 1571. V  budově se nachází čtyři galerie se současným uměním, kavárna a na věži s hodinami je vyhlídka na město. Centrum města tvoří Parque Central s monumentem Bernarda Valdiviesa. Pěkné náměstí je lemováno koloniálními budovami, nachází se zde vládní budovy jako Municipalidad nebo Gobernación de la Provincia, také hlavní katedrála Catedral de Loja, která patří k největším kostelům v Ekvádoru. Na Plaza de Federación je postaven kostel Iglesia de Santo Domingo  z roku 1600. Říká se, že v podzemních katakombách se nachází ostatky jednoho ze zakladatelů města, Juana de Salinas Loyola. Dalším náměstím je Plaza Simon Bolívar s jeho monumentem a mnohem hezčí Plaza de San Sebastián, kde se 18. listopadu 1820 shromáždili obyvatelé města, aby vyhlásili svoji nezávislost.

Toto dlážděné náměstí je asi nejhezčím místem ve městě. V jeho středu se tyčí 32metrová věž s hodinami, na níž jsou čtyři reliéfy vyobrazující nejvýznamnější události v dějinách města. Náměstí je obklopeno budovami v koloniálním stylu s širokým zádveřím a vyřezávanými dřevěnými balkony. V tomto tradičním stylu byl na náměstí vybudován altán Glorieta de San Sebastián, určený pro kulturní akce. Vedle altánu se nachází kostel San Sebastián – postavený v roce 1900 a přestavěný v roce 1979. Za kostelem od náměstí vede pěší dlážděná ulička calle Lourdes v koloniálním stylu.

Centrum města Loja se dá projít za jediný den, klidně za jedno odpoledne. Jsou zde hezké koloniální budovy, ale nepotkáte zde mraky turistů. Loja je však rušné město, možná až příliš hlučné na klidné procházky koloniálním městem.

GPS: (Loja) 3°59'08.7"S 79°12'07.6"W

Text a foto: Tomáš Novák