Skandinávie 2012 I. - Odjezd

Plánovali jsme, četli dobrodružné cestopisy a téměř se už začali připravovat na cestu, když tu jsme si uvědomili, že nemáme pro náš plán ani dost peněz, ani dost zkušeností. Vzdali jsme se tedy naší touhy, aspoň pro letošní rok, a jali se plánovat něco jiného. Něco, na co budeme mít finance i odvahu, a kde si přeci jenom přijdeme na své. A tu nás napadla Skandinávie. Není nic ideálnějšího, když člověk hledá klid v přírodě, než vydat se daleko na sever, až za polární kruh. Náhle bylo rozhodnuto. A protože zcestovalý člen výpravy Milan byl ve Skandinávii již dvakrát, měli jsme i průvodce, který naplánoval ideální cestu. Na sever Švédskem podél Botnického zálivu s návštěvou Národního parku Skuleskogen. Za polárním kruhem pak návštěva pro něj vytouženého Národního parku Sarek, plného bažin, hor a sobů. A pak zpět, nádhernou krajinou Norska, s několika zastávkami, na které nám ještě zbyde čas.

Protože jsme všichni zaneprázdnění jedinci, nebylo snadné dohodnout termín cesty. Nakonec jsme se shodli na odjezdu ke konci srpna a návratu v polovině září. Jak jsem již poznamenala, jako dopravní prostředek bylo zvoleno auto. Jediným z účastníků, který jej vlastní, jsem byla já. Můj vůz oslavil ale již třinácté narozeniny a je to model značky Škoda Felicia, a proto došlo v rámci skupiny k diskusi, má-li cenu riskovat tak dlouhou cestu v autě takového věku a prostorových možností. Ve hře byla možnost vypůjčit si vůz v autopůjčovně. Když jsme ale postavili vedle sebe cenu s obsahy našich peněženek, vyhrála, ku mé radosti, nakonec Felicie.

Naše konečná cestovatelská skupina sestávala ze čtyř osob - Milana, Toma, Zuzky a mě. Na poslední chvíli došlo ke komplikaci, protože Zuzka, navrátivší se právě z expedice ve Svalbardu, onemocněla na průdušky. Dostala od lékařky antibiotika a varování, že pokud odjede s námi, může pak ulehnout na mnohem delší dobu. Rozhodla se tedy dorazit za námi už přímo na sever po týdnu, letecky.

Nastalo datum 18. 8. 2012, den našeho odjezdu. Z Prahy jsme vyjeli jen ve dvou a naše první cesta vedla do Třebechovic pod Orebem, kde na nás čekal Milan a pohoštění od jeho rodiny. A také spousta Milanových zavazadel, která se, spolu s našimi, musela vejít do "Feldy" a rakve, vypůjčené od kamaráda. Vše se podařilo a tak jsme v půl desáté večer vyrazili na noční průjezd Českem a Polskem, abychom asi v devět hodin ráno dorazili do Gdaňsku, kde jsme se vyspali v parku u moře téměř do růžova. O šesté hodině odpolední jsme pak odrazili na trajektu od polských břehů, směr Skandinávie! Místa na trajektu pro nás a naše auto jsme měli zaplacené už z Prahy. Stála nás dohromady něco přes 200 euro.

Cesta trajektem na trase Gdaňsk – Nynäshamn (přístav ležící u Stockholmu) trvala celých 19 hodin a probíhala v pohodě. Poté, co jsme poseděli na palubě a pokoukali na moře, jsme se přesunuli do podpalubí, kde jsme zaujali místo v baru. Dali jsme si nějaký ten drink a asi hodinu poté, co jsem usnula v barovém křesle, jsme šli spát. Museli jsme si ale první najít vhodné místo, protože jsme kajutu zaplacenou neměli. Nebylo to naštěstí nikterak těžké, karimatky jsme si mohli roztáhnout ve snídaňové jídelně trajektu. Až na trochu chladu se tam spalo výborně.

Ráno jsme se probudili do nového dne a až do jedné hodiny, kdy jsme přesně načas dorazili do přístavu, jsme se jen tak poflakovali po trajektu. Jakmile jsme vyjeli ven z trajektu, vydali jsme se na cestu. Směrem na Stockholm a Uppsalu.

Text/foto: Kristýna Bartůňková