SR: Svit - Baťovo městečko II.

Značka nás postupně dovedla k informační dvojjazyčné tabuli nazvané - Naučná stezka Kimbiark, Červená kolonie. Informovala nás o založení města firmou Baťa, jakož i o obytné čtvrti rodinných domů, které v minulosti a sporadicky i dnes slouží pracovníkům blízkých továren. Název Červená kolonie je odvozen od stavebního materiálu, kterým byla cihla. Dále jsme se dozvěděli, že tento druh výstavby praktikoval Baťa ve všech zemích, kde působil. Záleželo mu na spokojenosti svých zaměstnanců. A tak bychom se možná neměli divit, pokud narazíme na podobná města jakým je Svit, např. v sousední České republice, Polsku, Maďarsku, nebo vzdálenější Francii. Na Slovensku je obdoba architektury města Svit ještě i ve městě Partizánské, kdysi nazývané také Baťovany. Architektura domů je typizovaná na dvojdomy, které mají vlastní zahrady a ulice jsou odděleny zelenými pásy. Zajímavostí pro nás bylo, že v domcích nemohli obyvatelé budovat přístavby ani chovat drůbež. Jelikož se jednalo o tabuli naučného chodníku, věděli jsme, že musí mít někde počátek i konec.

Trasa naučného chodníku

Po chvilce příjemného bloudění jsme natrefili na místního obyvatele, který nám s radostí vysvětlil, že trasa chodníku začíná u základní školy ve Svitu, pokračuje jeho historickou částí, tam jsme na něj narazili i my, a odtud se táhne do Podskalky přes vrch Bôrik až do Mengusovců. Pokud bychom se jím vydali, "ukazoval" by nám archeologické naleziště, panoramata Vysokých i Nízkých Tater, okolní faunu i flóru, geologii či dendrologii, dokonce i divadlo. Jelikož jsme nebyli velmi turisticky oblečeni, raději jsme pokračovali v poznávání městečka.

Procházka Svitem

Postupně jsme si prošli mohutný, červeno-šedý obchodní dům a hotel, rekonstruovanou autobusovou stanici, park se sochou Tomáše Bati, nebo kousek závodu Chemosvit vedle jeho oplocení. Zaujalo nás, že skoro všechny novodobé stavby se držely "cihličkového" rázu města, dokonce i supermarket. Dostali jsme se až k městskému úřadu, odkud vedla cestička přes řeku Poprad k cyklostezce spojující město Svit s Popradem nebo Lopušnou dolinou a Kvetnicí na úpatí Kozích hřbetů. Jdouce po ní jsme si vychutnávali pohled na okolní krásné keře obsypané červenými šípky, když jsme najednou uviděli ze dřeva vybudované stavby. Jedna z nich připomínala rozhlednu, další zas sloužila jako pohostinství. Vedle tohoto statku byly další dřevěné stavby se skluzavkami pro děti. O pár metrů dál jsme míjeli houpačku a celou dobu nás okouzlovalo majestátní panorama Tater, které bylo přes řeku výborně viditelné.

Duchovní centrum i plovárna

Zanedlouho jsme zjistili, že se procházíme nábřežím Jana Pavla II. Po pravé straně jsme měli hřbitov a po chvíli i dva kostely. Jeden byl římskokatolický a druhý patřil evangelické církvi augsburského vyznání. V pozadí byl i Dům smutku. Všechny tyto stavby tvořily tzv. Duchovní centrum s náměstím Jednoty. Alespoň tak to tu místní obyvatelé nazývají. Postupně jsme se přesunuli k budově plovárny, kde sídlí i místní malý pivovar. Jelikož jsme byli autem, jeho produkty jsme ochutnat nemohli. Možná příště. Spokojeni jsme se vrátili zpět na místo, odkud jsme začali naši podzimní vycházku.

Městečko Svit nás mile překvapilo svou malebností, čistotou, klidem a hlavně krásou okolní přírody a nevšedními panoramaty majestátních hor. Určitě, pokud někdy pojedete kolem, byste jeho návštěvu neměli vynechat.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová