SR, Svit: Přírodní rezervace Baba

Nedaleko autobusového nádraží nebo kousek od městského hřbitova se nachází vstupní brána do přírodní rezervace Baba, kterou se nás chystala provést stejnojmenná naučná stezka. Na první informační tabuli jsme si přečetli, že přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1988, a to z důvodu ochrany botanicky významné lokality převážně teplomilné vegetace o rozloze 205,15 ha. Rezervace se nachází v nadmořské výšce 750 až 995 metrů a tvoří tzv. vegetační most spojující Nízké Tatry nad údolím Váhu se Slovenským rudohořím v povodí Hornádu a Hnilce. Díky různorodé orientaci kopců se zde vytvářejí ojedinělá teplomilná rostlinná společenství v blízkosti chladnomilných.

Po vstřebání informací jsme se vydali na 4 kilometry dlouhou pouť s dalšími čtyřmi naučnými zastaveními. Všude kolem nás byla zeleň a zaujali nás i domorodí obyvatelé – motýli, brouci a všelijaký jiný hmyz. Lesní chodníčky byly obsypané spadlými šiškami, které pod našima nohama příjemně praskaly. Les hýřil svěžestí, jelikož pod korunami stromů rostla tráva vytvářející dalekosáhlé zelené koberce. Postupně jsme nabírali výšku a před námi se zjevil obrovský hřib, dřevěná zvonkohra a budka pro netopýry. Nejdříve šlo o místo, kde byste měli zastavit a ještě více vnímat krásu okolního lesa a jeho obyvatel. Zakrátko se nám ale naskytl nevídaný pohled na Svit, Podtatranskou kotlinu a také na majestátní Vysoké Tatry.

Po chvilce rozjímání jsme pokračovali dál a za pár desítek metrů jsme narazili na druhou naučnou tabuli a zalesněný vrchol Malý Smolník (953 m n. m.). Dozvěděli jsme se, že pokud budeme mít štěstí, můžeme potkat divokou kočku, rysa, vlka, lišku, divočáka, orla, sokola nebo jelení zvěř. Dohromady by se v rezervaci mělo nacházet 61 chráněných druhů živočichů. Naštěstí jsme kromě drobného hmyzu žádné nepotkali. 

Přestože stoupání bylo mírné a okolní terén zalesněný, občas z podloží vyčnívaly velké skalní bloky vápenců, resp. dolomitů. Právě o geologických poměrech nás informovala třetí naučná zastávka. Věk těchto hornin se datuje do druhohor. Zaujala nás poslední informace, která vypověděla o podzemním výskytu krasových jevů, zjednodušeně řečeno jeskyní nebo vyvěraček. Ale ani na ty jsme během naší vycházky nenatrefili.

Před námi bylo poslední stoupání, les byl řidší a my jsme tušili, že jsme dosáhli nejvyššího bodu naší túry, a to vrcholu Smolník (995,3 m n. m.). Byl sice skalnatý, ale kromě nádherných skalních růží nás nic nezaujalo. Jedině snad kovová konstrukce vysílače stojící naproti. Dlouho jsme se zde nezdrželi a pokračovali cestou kupředu, takříkajíc z kopce. Asi po pěti minutách jsme spatřili předposlední zastávku. Tam jsme se dozvěděli, že se nacházíme v pohoří Kozí hřbety, které leží mezi dvěma nejvyššími pohořími Slovenska. Jejich nejvyšším vrchem je Kozí kámen (1 255 m n. m.) a pod ním se nachází známá rekreační oblast Lopušná dolina, kterou jsme v minulosti sjížděli na kole.

Přes louky plné vysokých bodláků, křehkých lilií nebo léčivého dobromyslu jsme se ocitli u poslední zastávky. Ta byla věnovaná flóře. Jmenovat ji nebudeme, ale její pestrost byla obdivuhodná. Z luk jsme se dostali na asfaltovou silnici, která nás přivedla k říčce Mlýnici, později k soutoku s řekou Poprad až do Svitu. Celá túra byla nenáročná, trvala nám asi hodinku a půl i s četnými přestávkami.

Jelikož nám ještě zbyl čas, tak jsme navštívili i malý geopark u Základní školy Komenského ve Svitu, který nás provedl geologickou historií přilehlých území. Výlet naučnou stezkou Baba, jakož i návštěvu geoparku vám můžeme jen vřele doporučit. Bude určitě příjemným zpestřením vašich letních toulek po Slovensku.

GPS: 49°03'12.2"N 20°12'24.6"E  (začátek naučné stezky Baba)

GPS: 49°03'30.2"N 20°12'28.8"E (geopark)

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová