Povzbuzeni našimi předchozími výlety do rakouských obcí Kittsee, Pama, nebo Deutsch Jahrndorf jsme se rozhodli absolvovat cyklovýlet do přibližně 30 kilometrů vzdáleného města Mosonmagyaróvár. Vyrazili jsme v devět hodin ráno směrem k hranicím. 
Po chvilce brázdění mezi paneláky jsme se napojili na tzv. Dunajskou cyklomagistrálu, která vede podél břehů Dunaje už od německého města Donaueschingen přes Rakousko, Slovensko až do maďarského hlavního města - Budapešti. Samozřejmě my jsme absolvovali pouze úsek od Petržalky přes Rusovce až k okraji Čunova, kde jsme se plynule napojili na mezinárodní trasu Eurovelo 6, jejíž součástí je i zmiňovaná Dunajská cyklomagistrála. Ta nás po celou dobu šlapání do pedálů odměňovala překrásnou krajinou lužních lesů a štěbetáním tisíců ptáků. Zajímavostí je, že právě tato část Eurovela 6 patří mezi ty nejznámější a zároveň nejfrekventovanější. Bylo pro nás neuvěřitelné, že se přesouváme trasou, která spojuje francouzské atlantické pobřeží až s rumunským městem Constanta u Černého moře. s tímto vědomím jsme se ani nenadáli a ocitli jsme se na slovensko-maďarských hranicích. Cyklostezka stále vedla po perfektně vyasfaltované cestičce. 
Chvilku po tom, co jsme překročili hranice, se před námi objevila maďarská obec Rajka. Jelikož jsme tu měli zastávku minulý týden, rozhodli jsme se zde nezastavit, ale raději pokračovat dál za naším cílem. Dopravní značky nás navedly na relativně nově vybudovanou cyklostezku, která plynule spojuje Rajku s obcí Bezenye a městem Mosonmagyaróvár. 

Po přibližně 10 minutách jízdy, jíž dominovaly pohledy na pole, jsme se dostali do obce Bezenye, jejíž dominantu tvoří kostel. Rozhodli jsme se zde zastavit a nahlédnout do našeho průvodce. Jak jsme se dozvěděli, kořeny obce sahají až do dob germánských kmenů, o čemž svědčí archeologické nálezy. Později je vystřídaly maďarské kmeny a ty daly vznikající obci strážní funkci. Bezenye byla sice v průběhu dějin zpustošena tureckými vpády, což způsobilo na jedné straně vysídlení původního obyvatelstva, ale na druhé straně to byl začátek přistěhovalectví převážně Chorvatů z Dalmácie a Němců, kteří zde do dnešních dob zanechali osobitý etnický charakter, který je patrný např. formou dvojjazyčných tabulí. v obci se nachází vlastivědné muzeum a kostel Blažené Panny Marie z roku 1812, který jsme si měli možnost prohlédnout i zevnitř. po této krátké zastávce jsme pokračovali dál na jih. 
Cesta byla monotónní dokud jsme v dálce nezahlédli první náznaky města. Asi po pěti minutách jsme do něj vstupovali přecházejíc z cesty asfaltové na cestu štěrkovou. Ta nás šikovně a rychle dovedla do samotného srdce Mosonmagyaróváru - k městskému hradu, či blízké pěší zóně. Více o tomto městě se dočtete ZDE. ze sedla kola jsme si prohlédli historické stavby a zastavili se i na oběd v místní restauraci. Maďarská pohostinnost nás opět nezklamala! Nasyceni jídlem i krásou krajiny jsme se vydali zpět po stejné trase jakou jsme přijeli. Chvíli jsme uvažovali, že uděláme malou objížďku přes obec Dunakiliti, ale po zvážení našich fyzických sil a vlivu zhoršujícího se počasí jsme raději neriskovali a nasměrovali naše kola k návratu domů. 

Tímto cyklovýletem jsme úspěšně ukončili naši aktivní sezónu na kole. Zažili jsme kopec zábavy, občas i nějaký ten adrenalin. Teď nám už jen zbývá dobře uschovat kola v garáži, abychom je znovu vytáhli na jaře, kdy se opět vydáme vstříc novým dobrodružstvím.
Text a foto: Oskár Mažgút
Překlad: Stanislava Waniová