Publikováno: 10.11.2023
Po pár dnech v Córdobě se přesouváme dál. Je to velké město a nás čeká ještě Mendoza. Když zjistíme, že do malého města Cosquin jede příměstský vlak, který navíc stojí pár korun, je volba jasná. Navíc se jede pěknou krajinou, dokonce i Argentinci s dětmi občas cestou jásají, jaké tu jsou pěkné výhledy. a v zastávkách klidně vystoupí a kupují si snídani.Argentina: z Córdoby do Mendozy
Článek vám přináší:
Před cílovou stanicí ještě změníme plán a vystoupíme u jezera Lago San Roque. Tady se nachází oblíbená turistická atrakce – jedna z největších přepadových děr na světě, která byla slavnostně otevřena v roce 1890. Už jen při pohledu na ni člověk dostává strach. Odsud se pak stopem dostáváme do města Villa Carlos Paz.
Protože ještě není sezona, je tady klid, turistů jen pár. Villa Carlos Paz je vyloženě turistická destinace pro Argentince, je zde spousta hotelů, promenády, široké ulice plné obchodů a barů. Prozatím však spíše opuštěné, což nám vyhovuje. a protože město je zaměřeno spíše na zábavu, než že by zde byly nějaké historické památky, najdete zde i tematicky zaměřené hotely jako pyramidy nebo moskevský Kreml. Už zdáli jsou vidět na kopci extravagantní stavby, některé z nich už však nefungují a jen chátrají.
Město Villa Carlos Paz je umístěno mezi horami a pěkný panoramatický výhled na město je z vyhlídky Cerro de la Cruz. Největší atrakcí ve městě jsou kukaččí hodiny Reloj Cu Cú. Byly instalovány v roce 1958 a patří k jednomu z největších mechanismů tohoto druhu. Kukaččí hodiny postavili němečtí inženýři a využili tradiční řemeslné techniky své země. Hodinová věž měří 7 metrů, je poháněna 120kilovou váhou a „kuká“ každou půlhodinu.
Naší další zastávkou je Villa de Merl, kde jsme se ocitli tak nějak náhodou. Město Merlo bylo založeno 1. ledna 1797, nyní je plné apartmánů nebo luxusních hotelů. Díky příjemnému klimatu po celý rok je výborným místem pro rekreaci. za prohlídku stojí náměstí Marqués de Sobremonte s kaplí Nuestra Señora del Rosario, která pochází z 18. století, a také cihlový chrám Parroquia Nuestra Señora del Rosario. Oblíbenou ulicí je zde „Avenida Del Sol“, která je v noci díky obchodům barevně nasvícená.
Ujíždíme stopem dál, směr Mendoza. Je to přece jen pořád daleko, počasí nic moc, fouká a je chladno. Zakotvíme tedy v posledním městě před Mendozou – v San Luis. Město bylo založeno v roce 1524 jako orientační bod a zastávka k odpočinku na silnici mezi Santiago de Chile a Buenos Aires.
Tehdy neslo název San Luis de Loyola Nueva Medina del Río Seco. Hlavní náměstí nese název Juan Pascual Pringles. Naproti náměstí se nachází výjimečná architektonická památka města, kostel Catedral de la Ciudad de San Luis. Stavba byla dokončena v roce 1944 a její neoklasicistní fasáda je zdobena nízkými reliéfy. Uvnitř stavby byly umístěny ostatky dvou biskupů a plukovníka Juana Pascuala Pringles. Další významnou budovou na hlavním náměstí je národní škola Colegio Nacional Juan Crisóstomo Lafinur (národní památka postavená v roce 1869) a na druhé straně náměstí dívčí škola „Paula D. de Bazán“. za nejstarší památku ve městě je považován klášter Convento de Santo Domingo naproti náměstí Plaza Independencia.
Místním obyvatelům se zde říká „Puntanos“, a to podle úpatí pohoří San Luis s názvem „Punta de los Venados“. a když si tak procházíme město, slyšíme bubnování, pokřikování hesel a spoustu lidí. Puntanos vyšli do ulic, obcházejí hlavní náměstí a my zjišťujeme, že se nejedná o protest, ale o oslavu místních hasičů. Protože se ochlazuje, jdeme se schovat na hotel, další den už na nás snad konečně čeká Mendoza.
GPS:
