Itálie: Alpentrip VI. - Verona

Po tom, co jsme se nadobro rozloučili s jezerem Lago di Garda, nás čekal zhruba 160 kilometrový přejezd, během něhož byla naplánována alespoň krátká zastávka Verony, o které jsme na našem portálu již několikrát psali (Veronská aréna, Itálie jednou, Itálie znovu!).

Co říci o Veroně, městě milenců tak, abychom se neopakovali. Brána severní Itálie a hlavní město provincie, nacházející se v Hornoitalské nížině, bývá často po právu nazýváno městem umění či jako „město lásky“. Málokdo si ve spojitosti s tímto městem nevybaví dramatickou legendu o nešťastné lásce tak, jak jej popsal W. Shakespeare ve svém známém dramatu o Romeovi a Julii.

Více než dvoutisíciletá historie města nad řekou Adige čitá desítky ba stovky kulturních, architektonických i ponejvíc romantických lahůdek v podobě památek od dob římského impéria po vznešenost renesance. Místo osídlené galskými, ruskými a etruskými kmeny již v době 1. století před Kristem, záhy přešlo pod římskou správu, čímž vzrostl především jeho význam na severních obchodních cestách. Brány Porta dei Borsari a Porta dei Leoni dodnes určují jižní hranice tehdejšího vnitřního města. Na severu pak vzniklo rozsáhlé vojenské opevnění, sahající až k úpatí hory Colle S. Pietro.

Ve 4. století, za vlády císaře Galliana se hranice města opět posouvaly a součástí nových hradeb se stal i monumentální amfiteátr. Ani tento obranný systém neubránil město před vpádem a následnou nadvládou ostrogótských pánů ze severu. Od 6. století se tak nadvláda přelévala mezi Itálií a zaalpským Německem, resp. Franckou říší.  

Až s příchodem 14. století se Verona opět dostala pod správu italského knížecího rodu Scaligerů, kteří s výraznou podporou Benátské republiky učinili z města nedobytnou pevnost. Na počátku 19. století se však na více jak 50 let stala Verona majetkem rakouské monarchie a společně s městy Peschiera – Mantova a Legnano vytvořila známý obranný čtyřúhelník. Od roku 1866 je pak Verona nadobro městem italským.

Jako centrum města lze nejlépe označit náměstí Piazza delle Erbe, které je od středověku dějištěm ovocných a zeleninových trhů. Náměstí a okolní rušné uličky dnes slouží jako místo setkávání, odpočinku a posezení nad šálkem vynikající kávy. Nejlepší výhled na celou Veronu je bezpochyby z městské věže, vysoké 83 metrů. Na náměstí Piazza dei Signori nalezneme Danteho pomník z roku 1865. Rozepisovat se o všech slavných nárožích, balustrádách, freskách a honosných domech by zabralo přeci jen trochu více prostoru, a tak se zaměříme opravdu jen na ty nej. Bezesporu nejkrásnější stavbou je Loggia del Consiglio (v doslovném překladu znamená lodžie představenstva), rané renesanční dílo z roku 1493, zdobené sochami významných Veroňanů z období starověku.

Pakliže navštívíte Veronu v letních měsících, možná zavítáte do zdejšího amfiteátru na náměstí Piazza Bra, ve kterém se koná již tradiční operní festival. A pokud jste milovníky bílého vína, tak vězte, že cesta mezi Lago di Garda a Veronou prochází proslulým krajem Veneto, rájem severoitalských vinařů, jehož centrem je malebné městečko Soave, domov stejnojmenné odrůdy převážně suchých vín.   

Posledním místem, které navštívíme během naší krátké návštěvy města, musí být pověstné podloubí a prostranství pod balkónem, kde si svou lásku vyznávali Romeo s Julií. Na relativně nenápadný vjezd do jednoho z mnoha dvorů vás upozorní až podezřelé srocení turistů. Samotný balkón ničím zásadním nevyniká, pakliže tedy nejste milovníky renesančních dramat či nenapravitelným romantikem. Asi nejzajímavějším se jeví samotný vchod, či vjezd, na ono malé prostranství. Unikátní žvýkačková výzdoba spolu s tisícem překrývajících se nápisů, vyznání a podivnými telefonními automaty vytváří velmi zajímavou street-artovou kulisu této romantické tragédie.  

Motoristé jistě ocení výbornou dostupnost města z některého z nabízených parkovišť a milovníci zmrzliny by rozhodně neměli minout některý z historických krámků s touto tradiční italskou pochutinou, která za horkých letních dní nikterak nezklame ani cenou, ani nabízenou kvalitou, která je tu doslova vynikající.          

Další díl již bude věnován večerní procházce po Benátkách a tipům na zajímavé ubytování v okolí tohoto ostrovního města.

Text a foto: Jan Chaloupka