Itálie: Alpentrip V. - Lago di Garda II.

Máme za sebou první den na Gardě. Zatím jsme poznali některá z nejzajímavějších míst severovýchodního břehu, udělali jsme si menší procházku a rámcově zmapovali vše, co se zde aktivním turistům nabízí. Spektrum nabídky je opravdu pro každého! Od dětí po seniory, od milovníků vodních radovánek po vyznavače vysokohorské turistiky, cyklistiky, surfingu a kdo ví čeho ještě.
Málo jsme se však zmínili o samotném jezeře, což záhy napravím. Lago di Garda je vůbec největším italským jezerem, s rozlohou takřka 370 km², délkou od severu k jihu 52 km a šířkou v jižní části téměř 17 kilometrů. Maximální hloubka činí 346 m. Délka pobřeží je necelých 160 kilometrů.
Ač je sever jezera stále ještě součástí alpského podhůří, panuje i zde prakticky středozemní klima, které krom relativně vysokých letních teplot přináší i celou škálu větrných poryvů. Hovoří se dokonce o téměř padesáti rozlišitelných větrů, které jsou specifické pro konkrétní denní dobu, místo a směr proudění. Mezi nejznámější patří jižní vánek Ora, který každé odpoledne přináší i do severní oblasti příjemné přímořské teploty. Fauna i mimořádně bohatá a rozličná flóra jsou pak jen důsledkem tohoto klimatického fenoménu.
Rozhodování, kterému sportu či aktivitě se na Gardě věnovat, není opravdu nikterak snadná záležitost. Cestujete- li však nalehko a jezero je jen několikadenní zastávkou, jako v našem případě, nabízí se vám především horská turistika, pakliže tedy nemáte zájem o zapůjčení surfu či horského kola. Asi největším lákadlem pro náročnější turisty je již několikrát zmiňovaný hřeben Monte Baldo s nespočtem výletních tras. Jistě krásná představa celodenního výletu, která se může rychle rozplynout v okamžiku, kdy Monte Baldo po celou dobu vašeho pobytu zakryjí těžké mraky. Vysněná panoramata z informačních letáků zdejší lanovky berou za své a vám nezbývá, než hledat alternativní řešení. Jak již tušíte, byli jsme i my svědky tohoto nepříznivého atmosférického jevu. Obdivovat panoramata jako ve známé české veselohře o rodině Homolků se nám za 40 euro opravdu nechtělo, a tak přišel na řadu plán B.

Vzhledem k naší poloze mezi letovisky Malcesine-Campagnola a Torbole, padl návrh na výstup do vesničky Pregasina, ležící na strmé skále nad severozápadním okrajem jezera. Ideálním místem k zahájení výstupu je známé lázeňské městečko Riva del Garda. Po prohlídce úzkých uliček historického centra a menšího přístavu, který je zároveň významnou zastávkou několika trajektových linek i výletních parníků, se posilníme jednoeurovým espresem a už vyhlížíme úzkou pěšinu, vinoucí se vzhůru skalní stěnou dále k jihu. Necelých 200 metrů od přístavu již začíná značená a později také zároveň naučná stezka Strada del Ponale. Na prvních kilometrech nás čeká vcelku rozumné konstantní stoupání i několik opravdu rozměrných tunelů hloubených ve skále již na konci předminulého století. S narůstající nadmořskou výškou, která je však stále na relativně nízkých číslech, se nám otevírá opravdu působivý pohled na celý severní okraj Gardy. Rivu i Torbole máme jako na dlani. Informační tabule nám vzápětí sděluje, že ona prašná a na mnoha místech i zarostlá cesta byla ještě ve 30. letech minulého století přístupovou silnicí k luxusní vyhlídkové restauraci, ze které jsou dnes, podobně jako z kdysi unikátní silničky, jen rozpadající se zbytky dávno zašlé slávy. I tato příjemná procházka s mnoha vyhlídkami má své nevýhody a těmi jsou často bezohlední cyklisté. Hned několikrát jsme byli nuceni takřka na poslední chvíli uskočit před řítícími se jezdci, kterým je zde hned v několika světových jazycích vysvětleno, že alespoň částečná ohleduplnost k pomalejším chodcům nijak nesnižuje jejich atraktivitu potažmo sportovní kvality…

Málokterý biker si pak dokáže vychutnat všechny zajímavosti zdejší krajiny a okolí, nehledě k tomu, že šotolinový povrch a vetchá, mnohdy propadlá obezdívka nad hlubokým srázem, nejsou zrovna zárukou bezpečnosti ani pro jednu zúčastněnou stranu. Na Strada del Ponale míjíme hned několik podivných skalních příbytků, jakýchsi pevností, o jejichž historii nám napoví některé z info tabulí. Dozvíme se z nich, že podivné skalní útvary, okénka a výklenky či galerie, byly za dob Rakouska-Uherska součástí komplexního obranného systému před útokem italských Garibaldiho jednotek postupujících na sever k nedaleké hranici Rakouského císařství. Tento důmyslný obranný val posloužil stejným způsobem také v období první světové války, než postupem času pozbyl na významu, ale na rozdíl od přístupové silnice a vyhlídkové restaurace se na něm zub času podepsal relativně málo.       

Na konci stezky již čeká Pregasina, svérázná horská vesnička s několika tavernami, hotelem, soukromou vinicí, malým hřbitovem s neodmyslitelným kostelíkem. Odtud je pak možné pokračovat dále k relativně náročnému sestupu do Limone či se vydat zpátky do Riva del Garda stejnou cestou.
Takto strávený půlden samozřejmě nelze srovnávat s možnými vysokohorskými výpravami, kterých zde opravdu najdeme nespočet, ale za menší nepřízně počasí (špatné viditelnosti) je to jedna z mála variant, která vás nic moc nestojí a zároveň skýtá mnohé zajímavosti a zážitky.        

Text: Jan Chaloupka

Foto: Tereza Překlasová a Wikipedia Commons: HubiB, S.Wallis