Kolumbie: Salento - mezi horami
Vyjíždíme z Bogoty a naším cílem je Salento. Za jeden den se tam stopem ovšem nedostaneme, a tak dnes naše cesta končí v malém městě Cajamarca. Příjemné a klidné městečko sevřené horami a s pěkným kostelem na náměstí. A žádný turista. Jen pár skejťáků. Takové klasické maloměsto v Kolumbii.
Salento je naproti tomu plné turistů. Jak zahraničních, tak Kolumbijců, a to hlavně o víkendu. Proto je možná lepší navštívit jej přes týden. I tak je zde turistů hodně. Město je plné hotelů, restaurací a barů. Bylo založeno v roce 1842 a leží ve výšce 1895 m n. m. Hlavní náměstí Plaza Bolívar s kostelem Nuestra Señora del Carmen je příjemným místem pro posezení. Večer se zde dokonce promítá film pod širým nebem.
Hlavním místem pro nákup suvenýrů je ulice Calle Real, kde vidíme ručně vyráběné šperky, náramky, tkaniny, ozdoby z bambusu a jiné řemeslné výrobky. Na konci ulice přicházíme ke křížové cestě, schodišti s 238 schody vedoucími k vyhlídce Cerro Mirador Salento. Odsud je nádherný výhled na krajinu El Valle del Cocora. Díky úrodné půdě v údolí El Valle del Cocora se zde daří kávovníku a také zde roste národní strom Kolumbie - Palma de Cera, „palma vosková“ (Ceroxylon quindiuense, voskoň nebo taky voskoveň). Tato palma dosahuje výšky v průměru 40 metrů, může ale doshovat až do výše 60 metrů a roste pouze v nadmořských výškách od 1 800 do 3 100 m. Palma je navíc životně důležitá pro papouška žlutouchého, který hnízdí v jejích dutinách a živí se jejími plody.
Procházku po údolí Valle de Cocora máme v plánu spojit s návštěvou rezervace kolibříků – Reserva Natural Acaime. Ráno proto vstáváme brzo a už před půl osmou čekáme na hlavním náměstí na džíp. Mají to tady docela dobře zorganizované. Zaplatíme za cestu džípem, počkáme, než se naplní a vyjíždíme. Džíp nás vyhodí na parkovišti a odsud se vydáváme pěšky. Je zde opravdu krásná příroda. Cesta je značená, ale pokud si nejste jistí, je dobré mít v mobilu mapu s GPS. Cesta vede chvíli i podél řeky Quindío a musí se občas překračovat po dřevěných mostcích, což je docela sranda. Reserva Natural Acaime je vzdálená asi 5,5 km a platí se zde vstupné. Kolibříky tu opravdu uvidíte, jsou tu totiž pro ně zvláštní pítka s nektarem, a tak sem létají se napít. Nejspíš už jsou zvyklí na lidi, proto si je můžete i vyfotit. Je sice pěkné vidět kolibříka zblízka, i tak jsme z toho byli tak trochu zklamaní, že to je jako všechno. Náladu nám ale spravil nosál červený, který se na nás přišel podívat a slídit něco k jídlu. Kromě kolibříků tady můžete vidět i spoustu jiných ptáků, je třeba jít jen lesem potichu a rozhlížet se po stromech.
Cestou zpátky se vydáváme přes kopec La Montaña a El Sodo, odkud je krásný výhled na okolní hory. Celý okruh měří asi 12 km a převýšení je do 600 metrů, takže se nejedná o žádnou náročnou turistiku. Když dojdeme zpátky na parkoviště, nechce se nám čekat na džíp. Když vidíme, jak si postarší pár skládá věci do auta, zeptáme se, zda nejedou přes Salento. Jedou a sami nám nabídnou, že nás svezou. A tak se dozvídáme, že palmy jsou zde chráněné a je zakázáno je kácet, protože rostou velmi pomalu a jsou prakticky nenahraditelné. Jejich stáří může být až 200 let.
Více než rezervace kolibříků nás nadchla okolní krajina. Ty hory a palmy, když to člověk vidí, vlastně to nejde vůbec dohromady. Ale ono to tak prostě je! A tuto kombinaci můžeme vidět jen tady, v údolí Valle del Cocora v Kolumbii.
Text a foto: Tomáš Novák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek