Kolumbie: San Gil a Barichara
S padesáti tisíci obyvateli je San Gil příjemné místo pro zastavení a aktivní odpočinek. Přestože je město turisticky navštěvované, nenajdete zde spoustu obchodů se suvenýry a masy turistů. Vše je tady tak nějak poklidné a ruch zajišťují pouze místní obyvatelé a běžné obchody či místní tržiště. Nic tu prostě není uměle vytvořené a město tak působí autenticky.
Cestou do centra míjíme několik obchodů, které nabízejí místní pochoutku – hormigas culonas, v překladu „mravence s velkým zadkem“. Jsou to velcí, tmavě hnědí mravenci, kteří se osmaží nebo opečou – takto jsou připraveni ke konzumaci. Jedí se jen tlusté královny, obyčejní mravenčí dělníci jsou asi příliš hubení. Ze země vylézají kolem dubna a pak se chytají a smaží. Živé jsme je bohužel neviděli. Ale obchody jsou jich plné a charakterizuje je zvláštní odér mravenců.
Na hlavním náměstí Parque Principal jsou barevně omítnuté budovy doplněny kamenným kostelem Catedral de la Santa Cruz. A víc historie v centru už nehledejte. Jdeme tedy utéct z ruchu města a navštěvujeme místní park s názvem Gallineral Natural Park. Je to tak trochu ostrov tvořený dvěma rameny řeky Curití, která se vlévá do řeky Fonce. V parku můžete vidět třeba místní papoušky nebo veverky, z flóry je pak nejzajímavější rostlina s názvem tilandsie. Ta zde roste přichycená na stromech a vytváří stříbřité provazce dlouhé až 30 metrů! Jsou to takové chomáče a tady se jim říká „barbas de viejo“, což v překladu znamená „starcovy vousy“.
Další den si uděláme výlet do města s názvem Barichara. Udělat tu krásné fotky není nic těžkého. Uličky dlážděné kameny hliněné barvy, 300leté budovy se střechou z pálených tašek, to vše pečlivě zrenovované. Na hlavním náměstí se nachází kostel Inmaculada Concepción de Barichara, který je největší a umělecky nejpropracovanější stavbou ve městě. Pochází z 18. století a je postaven z pískovce.
Kaple Santa Barbara se nachází čtyři bloky od hlavního náměstí trochu do kopce, a tak je odsud pěkný výhled přes střechy domů až na okolní hory. Další pěknou kaplí je pak San Antonio z roku 1823. Také na místním hřbitově mají náhrobní kameny barvu pískovce. V kamenných hrobkách s železnými kříži leží desítky „patiamarillos“, v překladu žlutých noh. Takhle jsou nazýváni místní obyvatelé – právě kvůli pískovcovým žlutým barvám dlážděných ulic.
Barichara není jen malé historické městečko. Je také dobrým pozorovacím místem, protože je odsud pěkná vyhlídka na Andy. My se z Barichary vydáváme dál, do ještě menší vesnice s názvem Guane. Leží 10 km severozápadně a není nutné jet sem autobusem. Vede sem přímo z Barichary příjemná cesta s názvem Camino Real. Člověk celou cestu spíše schází dolů, tak není ani tolik fyzicky náročná. Jen je občas dlážděná kameny, což není moc příjemné. Po cestě jsou ale pěkné výhledy, i když nás nezastihlo zrovna ukázkové počasí.
Ve vesnici Guane se úplně zastavil čas. Na náměstí je hezký venkovský kostel, v uličkách otevřených pár obchodů se suvenýry a jinak zde není ani noha. Víkendy tady budou asi rušnější. My už si jen počkáme na autobus, který nás odveze zpátky do San Gilu. Je dobré si před cestou na informacích v San Gilu zjistit, kdy jezdí odkud autobusy, aby člověk někde nezůstal trčet.
Zastávku v San Gilu jsme si užili – od pěkné architektury přes výhledy na Andy.
Text a foto: Tomáš Novák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek