Tatry - Slovensko
Poloha:
Pohoří Tatry jsou krajinný celek Fatransko-tatranské oblasti. Nachází se v severní části Slovenska, na hranici s Polskem, v Prešovském a Žilinském kraji, přičemž ¾ území Tater leží na Slovensku. Nachází se v okresech Liptovský Mikuláš, Poprad, Kežmarok a Tvrdošín. Jsou nejvyšším pohořím celého karpatského oblouku, s mnoha štíty vyššími než 2500 m n.m.
Rozloha: 700 km²
Nejvyšší vrch: Gerlachovský štít, 2655 m n.m.
Lokality Služby | Články Fotogalerie | Videogalerie Diskuze |
Články
SR: Kežmarok – památky na každém kroku I.
Město Kežmarok by měl navštívit každý z nás alespoň jednou za život. Pokud se vám to podaří vícekrát, vždy zde objevíte něco nového. Tak neváhejte a přijměte pozvání na procházku. Tu začneme v historickém centru.
Dřevěný artikulární kostel
Jednou z nejvýznamnějších památek města je dřevěný artikulární kostel, který je zapsán na seznam UNESCO. První stavba dřevěného kostela stála již v roce 1687. Nynější podobu kostel získal již v roce 1717 a jeho přestavba trvala pouze neuvěřitelné 3 měsíce. Zajímavostí tohoto božího chrámu je, že při jeho stavbě nebyl údajně použit ani jeden železný hřebík. Určitě si řeknete, co že je to za dřevěný kostel se zděnými stěnami. Ale opak je pravdou. Dřevěné stěny kostela jsou jen na povrchu omítnuté hlínou, aby byla stavba chráněna před povětrnostními vlivy. Interiér kostela tvoří pro evangelíky netradičně bohatá malovaná výzdoba. Kostel neslouží jen jako památka, ale nadále plní svou funkci pro bohoslužby a často se v něm konají i koncerty.
Kežmarské lyceum
V těsné blízkosti dřevěného artikulárního kostela je i nový evangelický kostel a lyceum. A právě lyceum je další naší zastávkou, protože ukrývá poklady. Ptáte se jaké? Přece knižní! V kežmarském lyceu se nachází totiž největší školní knihovna ve střední Evropě. Tato národní kulturní památka se pyšní 150 000 svazky knih různého zaměření v různých světových jazycích. Mezi skvosty patří např. 55 prvotisků nebo 3000 knih ze 16. století. Jak jsme již zmínili v předchozím článku, na lyceu studovalo množství osobností. Těm je po obvodu budovy věnováno mnoho pamětních desek, připomínajících jejich působení na této škole. Zajímavostí je, že v přízemí lycea se nachází malý zlatý poklad sakrálních předmětů evangelické církve, který je přístupný široké veřejnosti.
.
Nový evangelický kostel
Snad největší dominantou Kežmarku, kterou bychom mohli považovat i za jeho symbol, je Nový evangelický kostel. Tato majestátní stavba eklektického slohu s byzantskými prvky je jedinečná v rámci celého Slovenska. Výrazná červená fasáda a přísná symetrie dodávají stavbě unikátnost. Součástí stavby je i mauzoleum, ve kterém se nacházejí pozůstatky nekorunovaného krále Uherska a bojovníka za náboženskou svobodu Imricha Thökölyho. Zajímavostí je, že kostel má jen jednu věž, což narušuje jeho striktní symetrii.
Radnice
Opodál, v samotném srdci města se nachází budova radnice. Stojí zde již od roku 1461. Během své existence přežila tři ničivé požáry a již více než 6. století slouží jako sídlo vedení města. Určitě se všimněte věže radnice a pod ní hodin. Nachází se zde totiž halapartník ("středověký voják - bojovník"), který hlídá dnes již neznámý vchod do tajné chodby.
Muzeum bytové kultury
Na závěr se podíváme do muzea, a to ne jen tak nějakého. Bude to Muzeum bytové kultury, které sídlí v nenápadném, ale o to krásnějším měšťanském domě. Muzeum prezentuje obytné místnosti a nábytek spišských měšťanů, ale i například kuchyni s cínovým nádobím. Nachází se zde i sbírka dýmek, psacích stolů či hodin. Nevěřili byste, že zdi muzea ukrývají staleté tajemství a dodnes v něm prý i straší.
Dům maršála Kraye
Kousek od Muzea bytové kultury, přesněji o 4 domy vlevo, se nachází kuriózní dům maršála Kraye, který nemá vchodové dveře! Je to vskutku neuvěřitelné, a proto byste si návštěvu tohoto místa či města památek neměli nechat ujít. Sami jste se v uplynulých řádcích mohli přesvědčit, že Kežmarok má množství zajímavých míst na poznávání, ale ani zdaleka jsme nenavštívili všechny. Proto vás už za týden znovu zveme na prohlídku těch dalších.
Text a foto : Oskár Mažgút
Překlad: Stanislava Waniová