Maďarsko: Šopron – středověk obklopený přírodou

První materiální zmínky o osídlení spadají již do dob Římské říše, o čemž svědčí archeologické pozůstatky Fóra, čili veřejného prostoru, ve středu starověkého římského města, které byly objeveny v místě nynějšího hlavního Šopronského náměstí.

Postupem času byla bývalá Šopron vlivem stěhování národů opuštěná, ale jen do chvíle, kdy na její území přišli Maďaři. Ti se postarali o rekonstrukci starobylých římských hradeb a výstavbu hradu. V roce 1153 bylo město již významným bodem střetu národů a křižovatkou cest mezi Vídní a Budapeští. O století později bylo obsazeno českým vojskem Přemysla Otakara II. Nadvláda trvala až do doby osvobození uherským králem Ladislavem IV. Kumánem. Ale osud města nebyl ani zdaleka naplněn. Koncem středověku do města vtrhla Osmanská vojska, která sice město vyplenila, ale neobsadila. Bylo to období, kdy maďarský lid utíkal před ničivými útoky Turků, a právě Šopron se stala jakýmsi útočištěm.

Následkem tohoto počínání vzrůstal význam města, což se projevilo na hospodářském rozmachu. Město muselo čelit i protihabsburské vzpouře z vlastních řad, protože nepodporovalo politiku vzbouřenců, což se mu stalo osudným. V roce 1676 vypukl rozsáhlý požár, který zničil středověké stavby. Netrvalo dlouho a na místě těchto staveb vyrostly nové barokní budovy. Ani v nedávno minulém 20. století si město "neoddechlo" od ran osudu. Po první světové válce mělo město připadnout Rakousku, ale následné nepokoje dotlačily tehdejší mocnosti k vyhlášení referenda, jehož výsledkem bylo připojení města k Maďarsku. Koncem druhé světové války zažilo město bombardování a v roce 1945 obsazení červenou armádou. V roce 1989 zde nastaly mohutné protesty proti komunistické vládě, které přispěly k pádu režimu. Zajímavostí je, že město Šopron se stalo místem přeshraničních úniků východních Němců na západ.

Navzdory válkám a jejich důsledkům se může Šopron, jako jediné maďarské město, pochlubit kompletně zachovaným středověkým jádrem. Nacházejí se zde hradby, gotické domy, kostely, kláštery a mnohé jiné zajímavé stavby.

Hned při vstupu do města návštěvníka uvítá impozantní renesanční brána a barokní požární věž, která je typickým symbolem města. Po vstupu do srdce Šopronu se otevírá Hlavní náměstí s dominantním barokním sloupem Nejsvětější Trojice. Na straně náměstí vás svou architektonickou krásou okouzlí románsko-gotický Kozí kostel. Nevšední jsou i domy z 15. století, vystavěné na románských a římských základech. Vaší pozornosti by neměl ujít především dům číslo 5, kde býval i samotný král Matyáš Korvín a o století později i světoznámý hudební skladatel Franz Liszt. Mezi další pozoruhodné stavby patří františkánský klášter, gotický Michalský kostel, Lisztovo muzeum, ale i muzeum lékárnictví, pekařství či hornické muzeum. Ve městě se dochovaly i památky na židovskou kulturu, která byla v roce 1526 vyhnána z města, v podobě dvou synagog ze 13. století. V jedné ze synagog bylo zřízeno muzeum. A takto bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho.

Romantická, místy až tajuplná zákoutí historického centra jsou přímo stvořena pro rodinnou procházku. Najdete zde všude vyzařující klid, protože hospůdek, obchodů a restaurací je zde velmi málo. Pokud na vás přijde hlad či nákupní "chtíč", doporučujeme vám přesunout se na okružní třídu. Zde najdete od tradiční maďarské kuchyně až po Šopronský národní kroj opravdu všechno. Pokud jste se již nadýchali starobylé atmosféry města, vyjděte si do okolí. Dva obrovské zámky Esterházy určitě stojí za návštěvu. Pro milovníky přírody je zde Neziderské jezero, které díky své mělkosti patří k nejteplejším jezerům v Evropě. Ze šopronské strany je pokryto nekončícím se polem třtiny.

Šopron má ideální geografickou polohu pro pěstování vinné révy, a proto se není čemu divit, že se v jeho okolí nacházejí rozsáhlé sady. Město je prostě spojením starobylé historie, moderního nákupního centra a úžasné přírodní krajiny v jednom. Proto neváhejte a vydejte se na výlet za poznáním krás města Šopron.

GPS: 47°41'05.7"N 16°35'26.3"E

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová