Řeka Berounka není pro vodáky tolik zajímavá – říká se o ní, že by uspala i prince, co jde vysvobodit Šípkovou Růženku. Moc adrenalinu si na ní prostě neužijete. Ale krásná, krásná tedy je. Kroutí se v táhlých záhybech a je jen naprosto logickým vyústěním jejího tajuplného vlnění, že je přímo obsypána rybáři, kteří u ní čekají na svou šanci.
A právě tím se dají jako první charakterizovat dvě Třebaně, které se k ní na Karlštejnsku tisknou - Hlásná a Zadní Třebaň.
Jak už jsme řekli, v prvé řadě se jedná o ráj rybářů. Však se také v obecním znaku Zadní Třebaně skví dvě vypasené ryby, zatímco její Hlásná sousedka se spokojila - věrna svému jménu - s nástrojem hlásných z hradu Karlštejna, ale přidala si k němu alespoň řeku Berounku. A právě ta vás na tomto místě zaujme, i když s chytáním ryb nemáte vůbec nic společného.
V objetí vod řeky Berounky
Za krásného počasí není nic nádhernějšího než popojít podél kempu Ostrov směrem k jezu, který přímo vybízí k smočení znaveného těla do vlnek pod ním. Ano, je to trochu chladivá koupel, ale co byste chtěli od tekoucí řeky? A kdo nemá zrovna chuť osvěžovat se zas až tak studeně, stačí, když se položí do trávy a poslouchá šumění vody. I když není zrovna hezké počasí anebo je léto dávno pryč, je tato chvilka přímo stvořená pro romantiky. Společně s jezem se do jejich vnímání občas zavrtá i výkřik volavky či zoufalé volání zbloudilé kachny, ale jinak je tu klid... tedy dokud kolem neprojede vlak na frekventované trati Praha - Beroun. Ale i jeho věčná odrhovačka „cukr-kafe-cukr-kafe“ k tomuto místu tak nějak patří.
Přínos Ivana Mládka
Je jedno, jestli se nacházíte na břehu na straně Zadní nebo Hlásné Třebaně. Berounka je hezká z obou stran. Obce si ale podobné i přes svá jména příliš nejsou. Hlásná Třebaň jako by byla pyšná na slávu, kterou jí zajistil Ivan Mládek svým hitem o tom, že Hlásná Třebaň je krásná a proto ke své Máně do Třebaně často jezdit hledí. Její statky svítí svými opravenými vraty do světa a volají: „Já jsem tady a stojím za to, abyste se zastavili a prohlédli si mě.“ To Zadní Třebaň je v tomto ohledu trochu chudší příbuzná. Možná proto o ní Ivan Mládek nezpíval.
Spory o lávku
Historii ale mají obě obce podobnou. První zmínka o nich pochází zhruba z roku 1000 po Kristu. Známky osídlení jsou ale mnohem starší – spadají až do doby bronzové. Obě obce spojuje úzká lávka pro pěší, která se nachází hned u nádraží. Cyklisté a motoristé na ní mají vstup zakázán, což svého času vyvolalo velkou nevoli, zvláště mezi milovníky bicyklů. I přes jejich protesty na lávce značka zákaz vjezdu cyklistům zůstala – někteří to trochu recesisticky řeší tak, že své kolo prostě vezmou na záda a při takovémto pěším překonávání řeky Berounky se nechají ještě vyfotografovat. Jisté je, že dostat se na druhou stranu jinudy je poměrně velká zajížďka – pokud si člověk nechce i se svým kolem zaplavat. A to velice dobře vědí lidé v Hlásné i Zadní Třebani.
Pohostinnost především
Jeden rozdíl jsme ale pocítili hned po třech dnech sami na vlastní kůži. A proto radíme - pokud se chcete po tomto regionu pohybovat ve větší skupince (nás bylo zhruba patnáct), zvolte si raději místo kde si odpočinete, v Hlásné Třebani. My jsme se ve všech podnicích v Třebani Zadní přesvědčili, že ani mimo vodáckou sezónu (byli jsme tam v říjnu), kdy obec ani tamní kemp opravdu nepraskají ve švech, lidé velké skupinky „cizáků“ moc rádi nemají. S nechutí nás uvítali skutečně ve všech tamních restauracích, ani v kempu u vody to nebylo lepší. Přitom stačilo přejít onu zmiňovanou lávku a všechno bylo rázem v tom nejlepším pořádku a nás přijali všude s úsměvem. Největší rozdíl mezi Hlásnou a Zadní Třebaní jsme tedy spatřovali hlavně v tom, že v Zadní pro pracovníky služeb znamenala velká skupinka hodně práce, zatímco v Hlásné v ní ti samí lidé viděli v prvé řadě velký výdělek. Rozhodněte se tedy sami, do které z nich si zajdete na večeři.
Královské město Beroun ležící na soutoku řek Berounky a Litavky láká k návštěvě nejen svými historickými památkami a bohatou kulturní a sportovní nabídkou, nýbrž i svým překrásným okolím!
Minulý týden jsme Vás seznámili s městem ležícím na pomezí kokořínských lesů a Českého krasu, se středočeskými Hořovicemi. Dnes vás pozveme na hořovický zámek, hlavní turistické lákadlo.
Středočeské městečko Dobřichovice splňuje všechno, co ideální turistický cíl. Leží jen půl hodinky na západ od Prahy, navíc na trase železnice, takže cesta tam může být víc než odpočinková.
Navštěvovanější je takový, který stojí blíž ku Praze. To platí o každém hradu a zámku. Konopiště je jedním z míst, po kterém Pražáci přímo prahnou. Nevěsty a ženichové tam říkají svá něžná ano jako na běžícím páse a prachobyčejný turista má problém udělat pořádnou fotku. Na Konopišti to prostě žije.
Tak o tomto místečku, které zabírá jen čtyři čtverečné kilometry, mnozí zasvěcení mluví jako o nejkrásnějším ze středních Čech. Někteří mu nadřazují ještě proslavený Karlštejn nebo starobylý Tetín.
Nedaleko od přehrady Orlík, na další významné české vodní nádrži Kamýk, můžete podniknout výpravu do středověku a navštívit zříceninu hradu Kamýk nad Vltavou – Vrškamýk nebo také Hunec.
Minule jsme vás zavedli na zříceninu hradu Žebrák, dnes se posuneme o pár set metrů dál – na hrad Točník, podstatně atraktivnější část nejzachovalejšího souhradí v Česku.
Křivoklát – další skoro povinná zastávka každého správného turisty. Hrad, který už pěknou řádku staletí zdobí chráněnou přírodní krajinnou oblast Křivoklátsko, nabízí svým návštěvníkům mnohé, a to prosím celoročně. Letos Křivoklát slaví 900 let od první písemné zmínky.
Středočeské Hořovice se přímo nabízí jako povinná zastávka při putování mikroregionem Hořovicko. Jsou známé také díky kvalitně obsazeným parkurovým závodům.
Máte rádi dobrodružství, českou historii a nádhernou až omamnou přírodu? Pak vás chci pozvat do hustých křivoklátských lesů v okolí řeky Berounky, kde kdysi stával významný královský hrad Týřov. Krajina tu splňuje mou představu o nebeském ráji, a to v kterémkoliv ročním období.
Tento gotický hrad založil v roce 1348 český král a římský císař Karel IV. původně proto, aby sem uložil říšské korunovační klenoty, královské poklady a svaté relikvie. Karlštejn patří k nejproslulejším a nejmalebnějším českým hradům a právem se stal symbolem české státnosti.
Karlštejn, Landštejn a Jenštejn. Co mají tato tři místa, kromě koncovky štejn, společného? Kdo by tipoval, že je to hrad, nemýlil by se. Jen těžko by se ale dal Jenštejn srovnávat s dvěma prvně jmenovanými.
Na úpatí křivoklátských lesů, ve vlnící se krajině, stojí zbytky jednoho z nejstarších hradů v Česku – zřícenina Žebrák. Na stejném hřebeni jen o kousek výš se sluní hrad Točník, mladší ze dvou neoddělitelných spojenců.
Máte chuť pokochat se pohledem na Chřiby, hrad Buchlov či zámek Buchlovice, Velehrad, řeku Moravy a Baťův kanál nebo na vrcholky Bílých Karpat z pořádné výšky? Svůj sen si můžete splnit, pokud se odhodláte podniknout vyhlídkový let balónem. V BalonCentru Břestek - a nejen tam - tuto možnost máte.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.
Takovýto dokumentární film zatím nemá žádná řeka na světě. Jenom náš Hron! Legendami opředený vrchol Královy hole, tam začíná příběh, který se bude rozprostírat na dlouhých několika sto kilometrech. V jejich útrobách se nachází horská voda, která si hledá cestu, aby mohla dávat život dolinám. Přesně těmito slovy vás uvítá nově vzniklý film světového charakteru.