USA: Aljaška - divoká a krásná I.

17. 8. 2011

Amsterdam; Seattle; Anchorage

Sraz byl na letišti Praha Ruzyně (dnes Letiště Václava Havla), terminál II, v 7.15. Celní procedury v Praze proběhly bez potíží a stejně tak  let do Amsterdamu. Letiště v Amsterdamu, jak jsem se dozvěděla, je známé dodržováním přísných předpisů. Co se týká celních kontrol a prohlídek před odletem, zvládli jsme vše bez potíží. 

Na místo jsme dorazili okolo 22. hodiny místního času, tedy 24 hodin po odletu z Prahy. Cesta byla opravdu náročná. Na letišti nás čekala průvodkyně Dáša, která zde na Aljašce bydlí už skoro 13 let.

První ubytování – na ulici 5th Avenue v centru Anchorage -  hotel Days Inn. Do stejného hotelu se vrátíme na konci naší cesty a strávíme zde dvě poslední noci.

18. 8. 2011

Anchorage; Lake Hood; Seward Highway; poloostrov Kenai; Turnagain Arm; Portage; Hope

Snídáme mimo hotel, v restauraci Country Kitchen. Snídaně v ubytovacích zařízeních USA jsou odlišné od těch, na které jsme zvyklí v Čechách. Především Američané „neznají“ slané pečivo, převážná většina těchto produktů má více či méně sladký nádech. Pokud chcete „slanou snídani“, musíte jít do restaurace a připlatit si…  

Specialitou USA   je úhrada za konzumaci. Velmi neradi rozpočítávají účet podle jednotlivého zákazníka. Cena v menu je uvedena bez DPH a bez spropitného. Avšak obě tyto položky zaplatit musíte. Pokud vám počítají spropitné na jednotlivce, je celková odměna obsluhy menší, než když je na vás nahlíženo jako na skupinu – proto je tlak tak silný.

Po snídani vyrážíme směr letiště a jezero Lake Hood, kde  je největší přístaviště hydroplánů na světě. Opravdu pastva pro oči pro milovníky letadel!

Vyrážíme na první úžasné místo - poloostrov Kenai. Jedeme podél zálivu, který se vyznačuje jedním z nejvyšších rozdílů hladin mezi přílivem a odlivem. Máte-li to štěstí a jste při tom, když se vysoká vlna žene do zálivu, je to skvělý zážitek. Zaznamenáváme první úspěch, díky naší průvodkyni v dáli na skále vidíme medvěda černého, baribala. Sama potvrzuje, že jejich výskyt v tomto místě není moc obvyklý, takže pro nás úspěch hned první den! V dálce se nám také ukáží bílé Dallovy ovce (jediný divoký čistě bílý druh na světě). Bohužel počasí se začíná rychle kazit. Pokračujeme horským průsmykem Turnagain. Na konci údolí je jezero, do kterého ústí ledovec Portage. V jezeře občas plavou krásně modré kry. V oblasti jsou také vidět rozpadlé sruby zničené ohromným zemětřesením v roce 1964. Krajina celkově vypadá velmi zvláštně, trochu jako „měsíční“, je zde spousta uschlých stromů, které trčí do výšky, i toto je následek zemětřesení, kdy se pohnula země a moře bylo náhle výš než pevnina.

Bohužel, déšť neustává. Naše fotografická vášeň díky nepřízni počasí není ukojena, tak zkoušíme ještě jednu zastávku. Je to malá zátoka, která v dáli skrývá na břehu sedícího orla bělohlavého. Je poměrně daleko od břehu. Moře sice ustoupilo, ale to bahno před námi neláká, takže chlapi zkoušejí vylézt na skály v okolí, aby se přiblížili a měli větší šanci získat pěkný snímek. Dáša má zcela jiné plány, prochází se po okolí a možná náhodou, možná cíleně, se proplétá bujnou vegetací a po chvilce nachází krásné hříbky. Jak se dozvídáme, na Aljašce houby nikdo nesbírá. Když si v restauraci dáte steak na houbách, převážně se jedná o žampiony. „Domorodci“ houby neznají a nevěří, že jsou jedlé.

Jedeme dál k městečku Hope. Jsme ubytováni v místě, které se jmenuje Discovery Cabinet. Nachází se tu asi 10 srubů včetně hlavní budovy, která je zázemím pro celý komplex. V celém areálu jsou sruby odemčené. Turisté jsou zvyklí nejenže nikdo nic neukradne, ale ani neponičí, ani nepoškodí. Po příjezdu je třeba kontaktovat majitelku prostřednictvím telefonu na hlavní budově a domluvit vše potřebné. Večerní program - návštěva baru Seaview v městečku Hope. Máme příležitost nasát atmosféru místního oblíbeného podniku. Jsme plni zážitků a těšíme se na další!

V příštím díle se podíváme do přístavu Seward a k ledovci Exit.

Text a foto: Magdaléna Radostová