Island - setkání na jiné planetě XX.

28. 8. 2013

Höfn; Hengifoss, Seyđisfjörđur; Norröna

Na počátku vyprávění jsem psala o různých možnostech využití sprch na Islandu. Neomezené použití v ceně ubytování je spíše výjimka. Jinde jsou automaty na její použití, v Höfnu stála sprcha 50 ISK a je třeba použít přesně tuto minci, jiná se do otvoru nevejde, automaty nevracejí. Další omezení spočívá v délce použití sprchy, někde je to limitováno časem, třeba za tuto cenu sprcha funguje 5 minut. Pozor, sprchu zapínejte v okamžiku, kdy ji opravdu aktivně využijete, aby se vám nestalo, že se namydlíte a voda již neteče… Zpoplatněné bývá i nabíjení mobilních telefonů, fotoaparátů a dalších přístrojů. Zde např. za 100 ISK můžete nabíjet na recepci kempu. Někde můžete nabíjet třeba na toaletách, pozor, zásuvek mnoho není, proto doporučuji zabalit do kufru rozdvojku. Ještě další informace je důležité sledovat: někde za nabíjení musíte zaplatit v každém případě, a pokud se pokusíte toto nařízení obejít a nabíjíte třeba na WC, může se vám stát, že přijdete a mobil nikde, kontrola kempu jej vzala, včetně nabíječky, a vrátí po zaplacení pokuty za nedodržení pravidel, plus poplatek za nabíjení.

Před naloděním na trajekt Norröna nás čeká pár posledních zastávek. Po nákupu potravin v nedaleké vesnici pokračujeme k vodopádu Hengifoss. Z parkoviště vede cca hodinová pěší túra na vrchol.

Hengifoss je se svou výškou 118 m třetím nejvyšším islandským vodopádem. Najdete jej na východě ostrova poblíž vesnice Fljótsdalshreppur. Zajímavostí je hra barev pro tento vodopád typická, na útesech se střídají černé a červené pruhy, které byly vytvořené během sopečných erupcí, čedičové vrstvy rozdělují červené jílové pásky - stlačený popel. Cesta vzhůru se klikatí a nejdříve dojdete k menšímu vodopádu Litlifoss, kde čedičové sloupy trošku připomínají varhany, podobné těm na Panské skále v Čechách. Výstup k patě vodopádu je příjemný, příroda okolo je ozářena slunečními paprsky, je opravdu velké teplo, takže postupně odhazujeme svršky a vychutnáváme si poslední výhledy do islandské krajiny. Během zhruba dvou hodin zvládáme výstup i sestup zpátky k parkovišti. Oběd je servírován v trávě - báječný piknik na závěr, dále se již o stravu budeme starat samostatně.

Odjezd do města Egilsstadir, kde máme příležitost utratit poslední islandské koruny a pořídit suvenýry, na jejichž nákup nebyl dosud čas. Od přístavu Seyđisfjörđur už nás dělí jen pár kilometrů po Ring Road - státní silnice č. 1 na Islandu, která spojuje téměř všechna obydlená místa na ostrově. Celkově je dlouhá okolo 1400 km a prochází poblíž největších turistických lákadel. Otevřena byla roku 1974. Umožňuje návštěvu mnohých atrakcí, ke kterým byste se po islandských cestách neměli šanci s obyčejným vozem nebo autobusem vůbec dostat. Udržována je i v zimním období.

Po 17. hodině přijíždíme do přístavu a chystáme se na nalodění. Odjezd trajektu je plánován na 20 hodin. Pro nás již známá loď přichystala další, bohužel nemilé překvapení. Plavbu sem jsme absolvovali v tzv. couchettech, které byly šestimístné, a moc se nám to nelíbilo, dnes nás čekají devítimístné kabinky, a to je opravdu mnohem horší. Poslední lůžka jsou umístěna hodně blízko stropu a nejenže si není možné na lůžku sednout, ale jediná šance, jak se zde pohybovat, je plazení. Navíc i dostat se nahoru na lůžko není vůbec snadné, "lomit" se musíte už na druhém schůdku žebříku, abyste měli šanci se sem vůbec dostat. Připodobnila bych to asi k horší "přistýlce" v hotelu. Hodně lidí to kritizuje a vůbec se nedivím. Pokouším se změnit lůžko na recepci s tím, že jsem ochotná si připlatit, bohužel, trajekt je zcela zaplněn, nezbývá, než se pokusit dohodnout s někým ve skupině, což se mi nakonec daří. Doporučuji při použití Norröny a couchettů zkusit dopředu zajistit místenku dle vašich představ cestování. Je možné, že tato lůžka jsou levnější, tedy rozhodnout se, zda důležitá je cena nebo pohodlí.

Na lodi je možné si objednat vířivku s přáteli, cena je stanovena na 199 DKK, myslím za 30 minut, pokuta za neoprávněné užití činí 500 DKK. Jinak na lodi je hodně restaurací, různých kaváren a vináren. Je zde i obchod a různé zábavné prostory pro děti. Plavbu můžete trávit na palubě, kde je poměrně chladno a fouká silný vítr, nebo v prostorech uvnitř.

Sedíme na palubě a vyprávíme si s kamarády zážitky z cesty a přemýšlíme, co jsme vlastně na pevnině nezažili. Někdo prohlásí, že erupce sopky během pobytu neproběhla... Pomalu zapadá slunce, které si pro nás připravilo závěrečné nádherné přírodní divadlo, obloha se zbarví do ruda a vytváří iluzi jakési erupce nad vrcholky Islandu. Rozloučení s ostrovem je opravdu krásné.

Příští díl tohoto cestopisu bude opět za týden. 

Text a foto: Magdaléna Radostová