ČR: České Budějovice - město neprávem opomíjené - VIDEO

Stejně jako mnoho dalších uliček, je i celé náměstí lemováno romantickými podloubími. Krom toho zde ale také najdeme například muzeum první veřejné koněspřežné železnice v kontinentální Evropě, která vedla právě z Budějovic do rakouského Lince, a dominikánský klášter ze 13. století.

Předpověď slibovala sluníčko, a tak jsem do Budějovic vyrazil na odpolední výlet. Z Plzně jsou to vlakem dvě hodiny, z Prahy je cesta bohužel stále komplikovaná výstavbou železničního koridoru i dálnice D3, a tak cesta vlakem trvá téměř 3 hodiny, autem se pak při dobrém provozu dá stihnout za dvě. Přijíždím v poledne a zdá se, že tentokrát se předpověď moc nepodařila. Obloha je šedá a ke slovu se hlásí rukavice.

Svůj výlet zahajuji v nově otevřené kavárně u náměstí a musím uznat, že tak milou a přirozenou obsluhu jsem dlouho nepotkal. A to například ani ve slavných kavárnách v Berlíně. Posilněn vynikajícím cappuccinem vyrážím do ulic a dlouho se jen tak procházím nádherným centrem. Celkem mě překvapuje, že ulice jsou plné lidí, a dokonce tady ani nejsem jediný turista.

České Budějovice založil král Přemysl Otakar II. v roce 1256, aby posílil královskou moc v této části země. Dlouho ale patřily spíše k méně významným městům v této oblasti a skutečného rozmachu dosáhly až na počátku 19. století, kdy sem z Písku a Tábora přesídlila správa kraje a v roce 1825 byla zprovozněna koněspřežná železnice do Lince.

Lezu po celkem nebezpečných schodech na Černou věž, stavbu z 16. století, která stojí vedle katedrály sv. Mikuláše jen pár kroků od náměstí. V několika patrech je tu k vidění celkem 7 zvonů, žádný z nich však naštěstí nezvoní. Zato sem doléhá zvuk zvonkohry z radnice, která hraje melodii jedné z jihočeských lidovek. Výhled z vrchu je nádherný a za těch 30 korun a námahu mi rozhodně stojí. Viditelnost sice není ideální, ale i tak je vidět zámek Hluboká a v dáli několik šumavských vrcholů.

Opatrně se vracím zpět dolů (bez jedné rány do hlavy a několika zaseknutí se s velkým batohem to ale asi nejde) a mířím k Solnici, renesanční stavbě s muzeem motocyklů, a bývalému dominikánskému klášteru. Piaristické náměstí, na kterém obě stavby najdete, patří mezi má nejoblíbenější místa v Budějovicích. Asi nedokážu úplně popsat proč, nejsilněji zde na mě ale dýchá mnohasetletá historie města. Jako by se tu zastavil čas. Mimochodem klášterní kostel Obětování Panny Marie, který k němu patří, byl založen ve stejném roce jako samotné město.

Na pár vteřin vylézá slibované slunko, podzimní šeď ovšem velice brzy získává svou nadvládu zpět. Nad náměstím poletují obrovská hejna holubů a havranů (kteří mají v jednom z budějovických parků velké hnízdiště) a začíná se čím dál tím více ochlazovat. Po menším (velmi pozdním) obědě se pomalu vracím po Lannově třídě na nádraží a nastupuji do mého rychlíku, který kupodivu přijíždí od Brna naprosto přesně podle jízdního řádu.

Myslím si, že České Budějovice mají obrovský turistický potenciál Krom historických památek se zde totiž koná spousta akcí, výstav, můžete navštívit zajímavá muzea (zmíněné Muzeum koněspřežky a Jihočeské motocyklové muzeum určitě patří mezi ně) a hlavně si naplno užívat velice příjemnou atmosféru města. Dle mých zkušeností navíc Budějovice netrpí typickým neduhem mnoha menších měst v naší zemi – můžete se zde totiž velice slušně najíst za ceny odpovídající kvalitě, posedět v několika krásných kavárnách, kde mají zároveň kvalitní kávu, a v neposlední řadě se ubytovat jak v kvalitním hotelu, tak v malých útulných rodinných penzionech.

Text/foto/video: Matouš Vinš