Nový Zéland IX.: Punakaiki + NP Westland Tai Poutini
Jednak proto, že většina lidí pokládá Nelson za výchozí bod do NP Abela Tasmana a pravděpodobně také z důvodu, že zde panuje velmi příjemné podnebí s průměrnými prosincovými teplotami překračující 20 °C.
Další den nás čekal dlouhý 10 hodinový přejezd z Nelsonu až k ledovci Fox. Cesta vedla podél západního pobřeží a místy se nám otevíraly krásné výhledy na divoké pobřeží. I zde byl pan řidič velice příjemný a ochotně nám stavěl skoro každou hodinu. Mile nás překvapila především zastávka u Punakaiki s unikátní přírodní atrakcí v podobě tzv. Palačinkových skal (Pancake rocks). Jejich vznik je spojen s postupným vrstvením vápenatých schránek odumřelých mořských živočichů, jílu a sedimentů na mořském dně a následně vlivem zemětřesení došlo k vyzdvihnutí nad hladinu moře a vytvoření pobřežních útesů. Vrstvy skal jsou pak výsledkem společného působení moře, větru a deště. Prohlídková cesta trvá i se zastávkami na focení asi půl hodiny a přesně tak dlouho trvala i naše pauza. Při silném přílivu prostupuje mořská voda do dutin pod skalami a nabízí úžasnou podívanou v podobě tryskajících gejzírů.
Ve vesnici u Foxového ledovce v NP Westland Tai Poutini, kde náš autobus končil, jsme se ubytovali v jednom z místních kempů. Postavili jsme stan a večer se šli ještě trochu projít s tím, že na nějakém pěkném místě si otevřeme láhev dobrého novozélandského vína. Značená trasa vedla docela hustě zarostlou džunglí a protože se už smrákalo, rozhodli jsme se nechodit příliš daleko. Při cestě zpět už bylo téměř tma a Dita začínala mít obavy, že nás z houští překvapí nějaké nebezpečné zvíře. Nakonec jsme se v pořádku vrátili do kempu a rychle zalehli do spacáků.
Budík jsme měli nařízený na 5. hodinu ráno. Podle průvodce je totiž za dobrého počasí možné vidět odraz nejvyšší hory NZ Mt. Cook (3 755 m n. m.) v karovém jezeru Matheson, které je vzdálené asi 6 km od vesnice. Měli jsme štěstí, ráno byla obloha jak vymetená. I když se mi nechtělo lézt z teplého spacáku, na naléhání Dity jsem se nakonec rozhodl vstát. Vzali jsme si pár nejnutnějších věcí a nalehko vyrazili k jezeru. Šli jsme po asfaltové silnici až k restauraci, odkud pak vedla značená okružní pěšina kolem jezera. K tzv. „Reflection point“ jsme dorazili kolem 8. hodiny a pohled to byl opravdu nádherný. Zasněžený Mt. Cook a Mt. Tasman se zrcadlily v klidné ranní hladině. To byla naše odměna za nepříjemné brzké vstávání. Po dokončení okruhu jsme si dali malou pauzu v restauraci. Sedli jsme si na terasu a při popíjení nazdobené horké čokolády jsme si vychutnávali pohledy na obě majestátné hory.
Odpoledne jsme měli v plánu si projít trasu k ledovci Fox, který vzniká spojením 4 alpských ledovců. Stéká z nejvyšších vrcholků Jižních Alp z nadmořské výšky 2 600 m n. m. až téměř k pobřeží a se svou délkou 13 km představuje nejdelší ledovec na NZ. Ačkoliv byl ledovec posledních 100 let na ústupu, v současné době opět postupuje (v roce 2006 byl průměrný přírůstek vyměřen na 1 metr za týden). Protože ledovec se nachází na opačné straně, museli jsme se vrátit zpět do vesnice, odkud vedlo několik značených cest. Nejprve jsme se vydali po pravé straně řeky vytékající z ledovce a vystoupali až na místo, odkud byl krásný výhled na celý ledovec. Pak jsme museli sestoupat zpět k řece, přejít přes most a po levém břehu pokračovat až k samotnému ledovci, resp. k místu vzdáleném asi 100 metrů od ledovce. Na samotný ledovec je vstup bez průvodce zakázán. Během posledních několika desítek metrů před ledovcem klesla teplota vzduchu asi o 10 °C a taky se poněkud zvednul vítr. Nicméně pocit to byl nepopsatelný a člověk si v tu chvíli uvědomil, jak je oproti síle přírody malý a nicotný.
Protože už jsme byli za celodenní chození oba unavení, rozhodli jsme se na nedalekém parkovišti zeptat, zda by nás někdo nevzal zpět do vesnice. Měli jsme štěstí hned u prvního auta. Byl to mladý holandský pár a ochotně nás vzali svým vypůjčeným karavanem zpět do vesnice. Zrovna hledali nějaké ubytování, tak jsme jim samozřejmě poradili „náš“ kemp, který disponoval pěknými místy pro karavanové kempování. Večer jsme si pak uvařili večeři v místní kuchyňce a ulehli s dobrým pocitem vydařeného dne.
Text/foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek