SR: Mošovce – turčianská královská vesnička I.

Obec Mošovce začala psát svou historii již před více než 770 lety, o čemž vypovídá i donační listina krále Ondřeje II. z roku 1233. Za ten dlouhý čas se z malé vesničky stalo významné místo kultury, historie, ale i společenského života. Sami jsme se o tom přesvědčili při naší letošní letní návštěvě.

Tato bývalá královská osada, která v dávných dobách spadala pod nedaleký hrad Blatnica a byla známá svou významnou řemeslnou výrobou (působilo zde až 15 cechů), nám již při vstupu do centra ukazovala svou spjatost s přírodou. Zřetelné to bylo už od hlavní silnice, kterou lemovala nádherná historická stromořadí, nebo doslova panenská členitá krajina s dominantními vrcholy Velké Fatry.

Procházka obcí
Po příjezdu na náměstí, jehož dominantu tvořila jedna z nejkrásnějších budov obce - mošovský révaiovský rokokově-klasicistní zámek, postavený v 2. polovině 18. století, jsme se vydali na procházku. Nejdříve jsme si obešli samotný zámeček, ve kterém se natáčela i legendární sága o turčianských zemanech - Alžbětin dvůr. Vskutku nádherná stavba, na které se zub času vůbec neprojevil, dnes slouží jako hotel a s oblibou se využívá také ke svatebním obřadům. Hned naproti zámku se nachází pěkně upravený park s fontánou a lavičkami. Na jeho okraji je pamětní socha Jána Kollára, jejímž autorem je známý umělec Fraňo Štefunko.

Po vzdání obdivu tomuto významnému literátovi, jsme se vydali napravo od parku, kde se nacházela zrekonstruovaná budova Základní školy Jána Kollára, jejíhož otevření se v roce 1932 zúčastnil i sám tehdejší prezident T. G. Masaryk. Když jsme popošli trochu dál, natrefili jsme na památník Slovenského národního povstání, jakož i na původní mošovské domy. Všude kolem bylo čisto a v ulicích panoval klid, který jsme si užívali.

Procházením jednotlivých zákoutí této malebné obce jsme narazili i na rodný dům Miloslava Schmidta, který byl velkým budovatelem dobrovolného hasičství na Slovensku. Kousek opodál stála snad nejznámější stavba Mošovců - rodný dům Jana Kollára i se známou tabulí, hlásající: "Slavme slavné slávu Slávů slavných." V jeho interiéru je zřízena expozice, která zachycuje stručně dějiny obce, významné osobnosti a hlavně v chronologickém uspořádání život a dílo významného mošovského rodáka. Za rodným domem je stromová alej s lavičkami. Jelikož jsme prohlídku obce zvolili v pozdních odpoledních hodinách, dovnitř jsme se bohužel nedostali.

Na malém kopci pár metrů od Kollárova rodného domu jsme zas obdivovali sakrální skvost - gotický katolický kostel Nejsvětější Trojice s věží, resp. v současnosti jen s jejím torzem, na levé straně. Před kostelem jsou umístěny tři zvony pod přístřeškem a hned po jeho boku zase stojí kaplička, resp. mauzoleum, které dali postavit Révayové v roce 1911. Dnes je tato stavba zrekonstruována a slouží jako Muzeum mošovských řemesel. A právě tato kaple byla pro nás vstupní branou do anglického parku, který je od druhé poloviny 18. století neodmyslitelnou součástí Mošovců.

Kromě tuzemských dřevin jsme v něm objevili i vzácné ginko dvoulaločné. Park má rozlohu 16,5 hektaru, což jej řadí mezi největší parky ve  středním Slovensku. Krátkou procházkou po parku jsme nejenže načerpali sílu z přírody, ale i zhlédli nádherný klasicistní zahradní pavilon, který sloužil jako skleník, později byl přeměněn na aquacentrum, ale v době naší návštěvy byl již nefunkční, mírně zchátralý a opuštěný. Park nás vyvedl zpět k zámku, kde jsme s naší procházkou začali.

Nedá nám nezmínit se, že k Mošovcům se vážou i další významná jména, jako Štefan Krčméry, Frico Kafenda nebo Anna Lacková - Zora, ale během naší krátké zastávky jsme jejich historické stopy v obci navštívit nestihli. Přesto v Mošovcích ještě zůstaneme a už příští týden si řekneme něco o společenském životě, tajemném Ostrově lásky, nebo o naučné stezce, která vás za krátkou dobu provede zajímavostmi obce a jejím okolím.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová